charakteristika SK  |  oceňování pozemků do jakostních tříd  | reambulace SK 

evidence katastru daně pozemkové  |  revize reambulovaného katastru

polní a kancelářské práce   |   katastrální operát   |   katastrální obec

vydané měřické návody a instrukce  |  zákon č. 83/1883 ř. z. 

historie Ústředního archivu katastrálního  |  Litografický ústav  |  Triangulační a kancelář

************************************************************************

Co vedlo ke vzniku stabilního katastru?

   Neutěšená situace při vedení předchozích katastrů, způsob stanovování výnosů a jakosti půdy, jež neodpovídalo skutečnosti, jakož i množství změn a jiných faktů, jimiž nebyl katastr doplňován, vedla císaře Františka I. (vládl 1792 1835)  k myšlence upravit stanovování pozemkové daně. Z tohoto důvodu byly studovány úpravy daně pozemkové, nově provedené v Bavorsku, Itálii a jinde. Výsledky tohoto studia byly doplněny i výsledky z pokusných měření v Dolním Rakousku. Za vzor sloužil zejména tzv. katastr milánský (Censimento milanese), vyhotovený již podle patentu z roku 1718 a založený na zaměřování pozemků každé obce, vyhotovení mapy a odhadnutí čistého výnosu podle kultur a bonitních tříd. Milánský katastr byl vyhotoven pro Lombardii; pro každou obec byla vyhotovena mapa v měřítku asi 1:3 000 (obrázky vlevo), v níž byly zakresleny a vyznačeny všechny pozemky. Tento katastr nabyl platnosti v roce 1780 a je používán dodnes. Sloužil za vzor všem pozdějším katastrům francouzskému, bavorskému i našemu stabilnímu.

   Zkušenosti z dřívějšího budování katastrů byly vydány v patentu císaře Františka I. z roku 1817, jako souhrn pravidel pro založení tzv. stabilního katastru. Tento katastr již byl budován na vědeckých základech, obsahuje již i geometrické zobrazení všech pozemků, kdežto dřívější katastry byly spíše jen soupisy a popisy usedlostí a pozemků. Budování tohoto katastru si vynutila břemena a stoupající požadavky státu, jakož i nerovnoměrnost ve zdanění poplatníků podle dřívějších katastrálních dat. Přípravné práce byly svěřeny Dvorské kanceláři dekretem ze dne 2. srpna 1806. Dvorská komise připravila roku 1816 návrh, který říkal:

"Pozemková daň rozdělena a vyměřena má býti podle plochy a čistého výnosu."

Výsledkem úsilí byl zmíněný patent o stabilním katastru daně pozemkové ze dne 23. prosince 1817. Patent obsahoval následující doporučení:

   Patent také obsahoval řadu důležitých prvků, se kterými se setkáváme i nyní v Katastru nemovitostí. Za zmínku stojí například institut reklamačního řízení, který je analogií dnešního řízení o námitkách, nebo dále "evidence změn" odpovídající zásadám vedení katastru.

   Podle tvůrců měl být tento katastr konečný a dokonalý seznam všech pozemků podrobených dani, a proto byl nazván Stabilní. Můžeme jen konstatovat, že se záměr tvůrců poměrně zdařil, jelikož i v dnešní době používáme více jak 70% map stabilního katastru.

nahoru

Charakteristika stabilního katastru

   Předmětem zdanění byl stejně jako v katastru josefském pozemek, pro který byl určen čistý výnos. Zaměření, zobrazení, sepsání a popsání pozemků mělo být provedeno jednotně v celém Rakousku (bez Maďarska). Bylo proto postupováno podle jednotlivých, předem vyzkoušených zásad. Byly zvoleny zobrazovací soustavy a vybudována trigonometrická siť. Pro každou katastrální obec byla zeměměřiči zhotovena samostatná mapa katastrální, v níž byly znázorněny hranice obce a veškeré pozemky, lišící se od sebe různým držitelem, kulturou, užíváním apod. Zobrazené pozemky nazvané parcelami byly označeny parcelními čísly, oproti číslům topografickým, užívaným v katastru josefském. Hranice katastrální obce byly převzaty tak, jak byly stanoveny při budování josefského katastru. Zaměření a zobrazení pozemků (tedy jejich poloha a tvar) bylo provedeno metodou měřického stolu. Mapy byly vyhotoveny v měřítku 1:2 880 (1 palec = 40 víd. sáhů) na dobrém papíru. Měření trvalo od roku 1824 s přestávkami až do roku 1843. Měřické práce byly vykonávány nejen vojenskými topografy, ale i osobami z řad civilistů, zejména v pozdější době, kdy se tyto práce rozrůstaly a vyžadovaly si množství pracovníků. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo zaměřeno celkem 12 696 katastrálních obcí o výměře 7 932 800 ha, s počtem parcel 1 15 359 513 a zobrazení bylo provedeno na 49 967 mapových listech o velikosti 65,85 x 52,68 cm.

Postup podrobného vyměřování v českých zemích
   Podrobné vyměřování v českých zemích začalo roku 1824 na jižní Moravě a skončilo roku 1843 s severních Čechách, trvalo tedy čistých 17 let, odečteme-li přestávku ve vyměřování v letech 1831-33. Jeho postup se dál zhruba od jihu k severu, což bylo dáno tím, že práce začaly v Dolních Rakousích a odtud se rozšiřovaly do okolních zemí, pokud se ovšem stabilní katastr na ně vztahoval.

Chronologický postup měřických prací:

   Je zřejmé, že tempo prací se s postupem času zrychlovalo, protože přibývalo jak zkušeností, tak i pracovníků, zvláště když byla Morava hotova a zeměměřiči se odtamtud přestěhovali do Čech, takže více než polovina Čech byla zaměřena a zmapována za čtyři roky. Poté geometři odešli do jiných zemí monarchie, kde bylo vyměřování ještě v plném proudu, nebo kde dokonce teprve začínalo.
 

Měřítko 1:2 880 bylo zvoleno proto, aby se výměra jednoho jitra (čtverec o straně 40 sáhů) zobrazila čtverečkem o straně jednoho palce. Protože 40 sáhů = 2 880 palců, je poměr obrazu ke skutečnosti právě 1:2 880 (viz obrázek vlevo).

   Stabilní katastr daně pozemkové postupně nabýval platnosti od:

   Náklady na vybudování stabilního katastru  si vyžádaly, mimo Lombardsko a země koruny uherské, nákladu 30 milionů zlatých. Jeho revize, již tehdy uznávaná, by byla vyžadovala doby 50 let a nákladu asi 75 milionů zlatých. Provedení stabilního katastru v celé říši by vyžadovalo dle toho doby 85 až 90 let a nákladu asi 100 milionů zlatých. Z tohoto důvodu byl navržen jiný způsob revize katastru, roztřídění daně a její vyšetření včetně určování výnosů.

nahoru

Oceňování (vceňování) pozemků do jakostních tříd

   Pro stabilní katastr podle patentu z roku 1817 se u pozemků určoval čistý výnos vceňováním a vtřiďováním parcel. Čistý výnos byl takový výnos, kterého držitel dosáhl při obvyklém obhospodařování půdy v roce obyčejné (průměrné) úrodnosti, po odečtení všech nutných a v obci obvyklých výloh na osev, zpracování půdy, svážení, opatřování plodin apod. K výpočtu byly použity ceny z roku 1824. Určením výnosu byli pověřeni odhadní komisaři (zemědělští a lesní). Nad jejich činností bděli odhadní inspektoři. Čistý výnos jedné obce se srovnával s čistým výnosem obcí sousedních a rozdíly měly být vyrovnány. Odstranění rozdílů se podařilo jen s obcí sousední ale již se třetí, pátou a další obcí se to nepodařilo, čímž čímž vzniklo hojně křiklavých nesrovnalostí, které zavinily brzký pád tohoto nákladného díla, kterému nezabránil ani patent z 10. října 1849, který změnil kontingentovanou daň pozemkovou (povinný podíl na tom, co se mělo odvést) na daň kvótovou tím, že stanovil její výši 16% z katastrálního výtěžku; k ordináriu (základu) této daně byla tzv. třetinová přirážka (51/3 %), čímž sazba stoupla na 211/3 %.

   Naproti tomu výsledky geometrických prací byly jednotné a dobré a používáme jich ještě dnes pro více než 70 % území Čech, Moravy a Slezska. Toto ovšem nelze říci o pracích vceňovacích a vtřiďovacích pro stanovení čistého katastrálního výnosu pozemků. Velké časové rozpětí vceňovacích prací a katastrální změny, umocněné rozličným nazíráním na výnos pozemků, způsobilo četné nesrovnalosti v určení výnosu u pozemků vceňovaných později, oproti pozemkům vyšetřovaným v době dřívější. Hospodářský pokrok v době skoro 30 let, ve které bylo vceňování pozemků prováděno, předstihl daleko zásady stanovené na počátku vceňovacích prací. Také snahy vyrovnávat rozdíly mezi skutečným výnosem a čistým katastrálním výnosem v různých krajích či různými komisemi způsobily další nesrovnalosti v čistém katastrálním výnosu. Nesrovnalosti způsobily takové nespravedlivosti, že již po prvních daňových předpisech (po roce 1860) bylo podáno veliké množství rekursů a reklamací ("ozvů"). Vláda pak byla nucena připravit novou úpravu daně pozemkové. Reklamace podávaly obce a také jednotliví držitelé, např. malá obec Čepice v tehdejším okrese Sušice podala reklamace proti vyššímu vtřídění rolí, než byla vtříděna role v obcích sousedních, v Čímicích a Žichovicích. A kromě toho držiteli půdy byly podány jen 4 rekursy na opravu výměry a zápis držby, ale 43 rekursů ("ozvů") bylo podáno proti "vřazení" pozemků do jakostních (bonitních) tříd a druhu vzdělávání.

   Nedostatky ve vceňování měly také za následek stoupnutí procenta daně od roku 1863 na 262/3 % čistého výnosu.

   Ve stabilním katastru byly pozemky rozděleny na pozemky dani podrobené a pozemky daně prosté: prvními byly role, louky, vinice, pastviny, lesy a druhými pak pozemky hospodářsky nevyužitelné, neplodné, skály, veřejné silnice a cesty, řeky, průplavy a hřbitovy. Výměra byla udávána v jitrech a sázích a čistý výnos ve zlatých a krejcarech.

Odhadování a vceňování pozemků bylo skončeno v roce:

    Země nejdříve odhadované vykazují přirozeně nejnižší a země naposled odhadované nejvyšší odhady. Tudíž dle úředních pramenů obnášel průměrný čistý výnos všech kultur a tříd pro 1 jitro plochy:

   V království Českém dle stabilního katastru daně pozemkové obnášela daň pozemková as 13,874.000 zlatých

nahoru

Reambulace stabilního katastr (1869 - 1881)

   Stabilní katastr z  hlediska geometrického je zeměměřickým dílem, které mohlo být úspěšně vybudováno jen v době, kdy se tvořily základní státní zákony, a kdy v aparátu, který katastr budoval, vládla železná kázeň, píle, svědomitost a poctivost. Skutečnost, že se nepodařilo vybudovat písemný vceňovací elaborát stejně hodnotně, jako elaborát měřický, nebylo vinou katastrálního operátu, nýbrž bylo zaviněno mnohými okolnostmi, jako např. velkým časovým rozpětím mezi počátkem a koncem vceňovacích prací a také i růzností v nazírání na výnosnost půdy, způsobenou zejména vývojem hospodářských poměrů. Odstranění nedostatků vceňovacího a vtřiďovacího elaborátu a nedostatků v doplnění stabilního katastru změnami mělo být provedeno podle zákona ze dne 24. května 1869, č. 88 ř. z., o úpravě daně pozemkové. Tato úprava katastru bývá nazývána reambulací katastru. Elaborát vzešlý z této úpravy nazýváme katastrem reambulovaným. Úkolem reambulace bylo zejména:

   Doplnění elaborátu však bylo  velkým úkolem, uvážíme-li, že od měření některých obcí uplynulo skoro 30 roků. Uspíšení tohoto plnění vyžadovaly však také zákony knihovní (obecný knihovní zákon z roku 1871) pro založení pozemkových knih, ježto parcely, které měly být zapsány na list statkové podstaty, měly být opsány z pozemkového archu, tj. ze součásti doplněného (reambulovaného) katastrálního operátu. Zapracované síly, dříve pověřené budováním stabilního katastru, nedostačovaly na tak veliké dílo, jakým se reambulace byla a proto byly "verbovány" různé síly, jež byly pověřovány reambulačními pracemi. Nedostatkem zapracovaných sil a spěchem, s jakým  byly práce prováděny, byl dobrý měřický podklad (mapy) stabilního katastru jednorázově nekvalitně a nepřesně doplněn změnami, které nastaly od vyhotovení původní katastrální mapy až do této doby.

   V cenění pozemků bylo provedeno nově, a to podle jiných zásad, než bylo prováděno v katastru josefském a původním stabilním. Vycházelo se z větších územních celků a postupovalo se k obcím a jednotlivým pozemkům. Celá země byla zpravidla základním operačním územím: pro tato území byly zřízeny komise zemské, případně i podkomise (odhadní rajony, kterých bylo v Čechách pět: pražský, chebský, litoměřický, chrudimský a budějovický), pak byly odhadní (vceňovací) komise okresní (v Čechách 96); okresy se dále dělily na vtřiďovací okrsky (v Čechách 197), obrázek vlevo.

   Pro celou říši pak byla stanovena komise centrální. V každém vtřiďovacím okrsku (klasifikačním distriktu) byly zvoleny a vyšetřeny tzv. vzorkové pozemky pro každý druh obdělávání a pro každou bonitní třídu; jejich čistý výnos byl určen rozdílem hrubého výnosu a nákladů na získání a zpeněžení sklizně a z těchto čísel byly stanoveny sazby čistého výnosu pro 1 jitro. Ostatní pozemky byly očitým srovnáním na místě se vzorkovými pozemky vtříděny do určitého druhu obdělávání, bonitní třídy a podle sazby čistého výnosu vypočten jejich čistý katastrální výnos. Výsledky tohoto šetření byly sepsány do upraveného katastrálního elaborátu.

   Práce na reambulaci trvaly až do roku 1882. Komise zemské a centrální odstraňovaly shledané nesrovnalosti mezi odhadními okresy, rajony a zeměmi a zejména vyrovnávaly sazby čistého katastrálního výnosu. Takto vzniklý elaborát byl sice po stránce geometrické oproti stabilnímu katastru znehodnocen spěšným a nepřesným zápisem a zakreslením změn, nicméně po stránce vcenění a vtřídění pozemků byl doplněn daty, jichž bylo pro praktické účely daňové hojně používáno ještě v roce 1947. Zvláštní mapy vyhotoveny nebyly, pouze pro potřeby úřadů bylo provedeno rozmnožení reprodukcí map stabilního katastru pro mnohé obce, a to jak se stavem před doplněním map změnami, tak i po jejich doplnění. Mnohé takové otisky (reambulační) jsou uloženy v ústředním archivu (obrázek vlevo).

   Reambulace rozdělila půdu hospodářsky obdělávanou na pozemky zemědělsky užívané a pozemky, které sice jsou schopny zemědělského zpracování, ale jsou z půdního fondu vyjmuty a věnovány jiným účelům (hliniště, pískoviště, sklady různých materiálů apod.); takové pozemky byly nazvány parifikály. Při této úpravě byly zastavěné plochy a nádvoří pojaty mezi plochy nepodléhající dani pozemkové.

Hlavní zásady pro práce vceňovací byly stanoveny takto:

Práce vceňovací byly organizovány způsobem zde uvedeným.

Výsledky reambulace:

   Procento pozemkové daně bylo sníženo na 22,7% čistého výnosu, takže daň činila pro Čechy 11 542 034 zl., Moravu 5 549 940 zl. a Slezsko 819 242 zl.

   Ze znázornění vtřiďovacích okrsků (obrázek vpravo) vpravo je patrno, že odhadní obvod pražský zaujímá na východě ještě okresy Jičín a Semily a na západě okresy Domažlice a Klatovy. V zemi České byla většina okresů rozdělena v klasifikační distrikty, např. okr. Čáslav až ve čtyři, jiné ve tři či dva a jen málo okresů tvořilo jediný distrikt, např. okr. Kaplice, Písek, Pelhřimov a Žlutice. V některém okrese bylo tudíž pouze 8 tříd, v jiném až 32 (4 x 8). Opak toho byl v zemi Moravskoslezské.

 nahoru

Evidence katastru daně pozemkové

   Třebaže zákon č. 88 ř.z. o úpravě daně pozemkové z r.1869 určoval provedení revize vždy po 15 letech, byl již v roce 1883 vydán zákon ze dne 23. května 1883, č. 83 ř. z. o evidenci katastru daně pozemkové, jenž stanovil udržování zápisů pozemkového katastru v souhlasu se skutečným stavem v přírodě a dále i udržování souhlasu zápisů veřejných knih se zápisy pozemkového katastru, a to proto, že dílo pozemkového katastru bez doplňování by neposkytovalo žádaných správných podkladů a daně a dávky předepsané podle takových podkladů by byly chybné. Také pozemkové knihy, při jejichž založení bylo nařízeno, aby do listu statkové podstaty (list A) byly zapsány katastrální parcely z pozemnostního archu, by bez vedení pozemkového katastru brzy zastaraly a neposkytovaly obraz skutečných poměrů a tím ztrácely důvěru veřejnosti. Zákonem o evidenci katastru měl proto být zajištěn stálý souhlas mezi skutečným stavem v přírodě a knihou pozemkovou vedením (evidencí) pozemkového katastru. Důsledkem tohoto zákonem a dalších příslušných ustanovení bylo, že byla vybudována celá síť (takřka v každém okresním městě) působišť evidenčních geometrů a jejich pomocníků. Tato působiště mnohde získávala charakter správního pozemkového úřadu I. stolice. Tento charakter tento byl nakonec legalizován katastrálním zákonem z roku 1927 a označení názvem "Katastrální měřický úřad". Takovýchto působišť evidenčních geometrů (dnešních katastrálních úřadů) bylo podle nařízení rakouského Ministerstva financí z roku 1883 v Čechách 53 a na Moravě 30.

nahoru

Revize reambulovaného katastru

   Při evidenční činnosti byly zjištěny mnohé nesrovnalosti v roztřídění pozemků podle druhu obdělávání a ve vtřídění do bonitních tříd pozemků a také i v sazbách katastrálního čistého výnosu, a v neposlední řadě i nesrovnalosti mezi jednotlivými vceňovacími obvody. Odstranění těchto nesrovnalostí mělo být provedeno při revizi pozemkového katastru, jejíž úkol určoval zákon ze dne 12. července 1896, č. 121 ř. z. Zejména měly být odstraňovány hrubé nesrovnalosti v zatřídění pozemků do druhu obdělávání a užívání, v sazbách čistého katastrálního výnosu, ve změnách jakostních tříd apod., a to zvláště, bylo-li o odstranění nesrovnalostí požádáno. Výsledky revize, pokud byly širšího rázu, byly uveřejněny v "Klasifikačních tarifech z r. 1897" a v obsáhlých dvoudílných "Ergebnisse der Catastral-Revision" z roku 1901. K dalším takovým revizím, které se měly podle zákona (z r. 1869 ř. z. č. 88) konat v 15letých obdobích, již nedošlo a katastrální zákon č. 177/1927 Sb. tuto revizi opustil zcela.

    Hlavním nedostatkem revize bylo, že se omezila pouze na změny ve způsobu obdělávání půdy, na odstranění nesrovnalostí v zařazení pozemků i sazbách a na šetření o poměrech výnosových a kromě toho, že se zvláště přihlíželo jen k podaným reklamacím jednotlivých držitelů; reklamované pozemky byly přetříděny (např. z důvodů vlhkosti pozemků) do nižších bonitních tříd, kdežto stejné pozemky držitelů, kteří reklamace nepodali, zůstali v bonitních třídách s vyššími sazbami. Tím vznikly opět nesrovnalosti a jednotné dílo vzešlé z úpravy katastru bylo takto spíše zhoršeno než zlepšeno.

   Revise měla za následek snížení úhrnných katastrálních dat z doby reambulace. Výsledky revize katastru:

   Čistý katastrální výnos byl tudíž snížen v Čechách o 2 268 642 zl., na Moravě o 1,677.654 zl. a ve Slezsku o 183.306 zl. Procento daně z čistého katastrálního výnosu zůstalo stejné. Daň pozemková tudíž činila v Čechách 11 003 568 zl., na Moravě 5 159 950 zl. a ve Slezsku 775 955 zl.

   Novela z 23. ledna 1914, č. 14 ř. z., snížila pozemkovou daň  o 15 %, ale válečné přirážky, zavedené císařským nařízením z 28. srpna 1916, č. 280 ř. z., zvýšily daň pozemkovou na 35,46% a kromě toho byly sníženy odpisy z titulu živelných škod, na jejichž úhradu a pak na meliorační fond se vybíral od roku 1917 příspěvek 2% z čistého katastrálního výtěžku na základě císařského nařízení z 16. března 1917, č. 124 ř. z.

nahoru

Polní práce měřické  

   Při budování stabilního katastru přibyly další pomůcky a také i stroje do vybavení katastrálního zeměměřiče od dob josefského mapování. Byly to zejména měřické stoly a teodolity; zpočátku systém Marioni, později systém Krafft; dále teodolity Reichenbachovy, Utzschneidrovy, Frauenhoferovy a mechanika Ertla z Bavor. Dílny vídeňského polytechnického ústavu, kde působili mechanikové Jaworsky a Starke, dodávaly repetiční teodolity osmi a devíti palcové. Všechny přesné stroje měly nonické zařízení s odečítáním zčásti na 4 a zčásti na 10 vteřin. Pro grafickou triangulaci se používalo větších měřických stolů s perspektivními dioptry (optické nebo mechanické zařízení, používané pro zaměřování). Prkno měřického stolu bylo později nahrazeno skleněnou deskou. Při podrobném měření pro stabilní katastr sestávala výzbroj geometra z jednoho měřického stolu, jednoho zaměřovacího zařízení, buzoly, vodováhy a měřického řetězce. Zaměřovací zařízení tvořil z počátku ruční dioptr, později perspektivní dioptr.

Výpočetní práce

   Také pro kancelářské měřické práce, jež tvořilo zejména zobrazování pozemků, výpočet výměr, stanovení souřadnic bodů, sekčních rámů apod. bylo používáno různých strojů a pomůcek. Byly to zejména výměry, jež byly pro pozemkové soupisy zjišťovány od nepaměti, a to v různých mírách délkových, plošných i dutých, jako např. hony, lány, pruty, jitra, korce, štrychy, lesní leče a tenata, záhony, kopy záhonů, viniční štrychy, provazce, věrtele, měřice, žejdlíky, kvartlíky, mejtníky a j. Začátky se datují od doby knížete Oldřicha (rok 1022). V rustikálním katastru z roku 1654 byla výměra udávána v korcích (štrychách) pro "osedlého" nebo pro usedlost podle přiznáni držitelů. V josefském katastru z roku 1785 byla výměra v jitrech a čtverečních sáhách stanovena měřením šířky a délky a rozkládáním pozemku nepravidelných tvarů v obrazce geometricky jednodušší, a to trojúhelníky a čtyřúhelníky. Měření a zobrazování bylo primitivní.

   Ve stabilním katastru byly výměry vyjadřovány v jitrech a sáhách. Způsoby určování výměr však již byly však přesnější, neboť již byl přesný mapový podklad, ze kterého se takové výměry určovaly.

   K takovým výpočtům se používalo různých strojů, přístrojů a pomůcek, jako např. aparát Fallonův, později Posenerův, od roku 1845 též planimetr Horského a taktéž v pozemkovém katastru užívaný planimetr Alderův. Těmito planimetry byly vypočteny výměry veškerých pozemků Čech, Moravy a Slezska a celého bývalého Rakouska. Kontrola výpočtů byla prováděna skleněnými deskami (o rozměrech 4 x 4 palce), rozdělenými ve vrstvy a sloupce na čtvereční palce a dále každý palec na 64 čtverečků o výměře 25 čtverečních sáhů  (čtvereční palec = 1 jitro = 160□2 : 64 = 25□2), Díly těchto čtverečků se určovaly odhadem. Obdobné způsoby použití týchž pomůcek stanovila další měřické instrukce z roku 1856 a 1865.

   V letech 1896 -1898 byly zápisy výměr přepočteny z míry sáhové do metrové; k tomu sloužily tabulky.

nahoru

Katastrální operát

   Podle I. měřické instrukce z roku 1824 jej tvoří operát triangulační, písemný a měřický.

A) Triangulační operát

   Dokumentuje měřické práce při založení a zaměření trigonometrické sítě katastrální I. - III. řádu, která byla následně zhuštěna grafickou triangulací (IV. řád), jejímž výsledkem byly body, sloužící k účelům podrobného mapování. Tvoří jej:

B) Písemný operát

První část, týkající se vlastnických vztahů k půdě a její evidence, tj.:

- parcelní protokol pozemkových parcel,

- parcelní protokol stavebních parcel,

- rejstřík držitelů,

- obecní výkazy druhů kultur,

- výkaz parcel bez držitele;

Druhou část tvořil oceňovací (vceňovací) operát stabilního katastru, jenž uvádí v lokalitách od nejmenší (obec) po největší (země):

C) měřický operát

   Výsledkem měřických prací stabilního katastru byly zejména tzv. originální mapy, které sloužily úřadům v mnoha obcích až do 1.1.1928 kdy začal platit katastr pozemkový, jako mapy evidenční (dnes katastrální). V těchto mapách jsou zakresleny změny do doby použití otisku doplňované mapy originální jako mapy evidenční. Dále pak to byly otisky originálních map, adjustované a kolorované, jež byly zasílány vídeňské dvorní komisi a proto nazývané císařskými povinnými otisky (Kaiserpflichtexemplare obrázek vlevo), jež vykazují pouze stav z doby zaměření obce, např. z roku 1840, a pak jiné otisky originálních map, z nichž jeden byl kolorován a upraven pro polní měřické práce k zjišťování (indikování) změn a jsou nazvány indikačními skizzami. Ostatní otisky sloužily pak veřejné správě jako mapy veřejných knih, mapy obecní, okresní, k vyznačení lesů, komunikací atd. Originální mapy jsou dosud používány katastrálními úřady a jsou proto uloženy u těchto úřadů, zejména u archivů map katastrálních. Císařské povinné otisky byly uloženy ve vídeňském "Zentralarchivu" a nyní pro území Čech, Moravy a Slezska jsou uloženy v ústředním archivu v Praze.

Zobrazení použité pro katastrální mapy

   V celé bývalé monarchii byla v letech 1824 - 1840 (Čechy) vybudována trigonometrická síť (číselným + grafickým způsobem), která byla výchozí pro katastrální mapování v měřítku 1:2 880. Z důvodu eliminace délkového zkreslení byly české země zahrnuty do více souřadných soustav. Pro Čechy byla zvolena soustava s počátkem v bodě na vrchu Gusterberg v Horních Rakousích a pro Moravu s počátkem ve věži dómu Sv. Štěpána ve Vídni. Osu X tvořil patřičný poledník a kolmice v počátku byla osou Y (obrázek vpravo). Slovensko spadalo do soustavy s počátkem v trigonometrickém bodě, jímž byla kopule hvězdárny na vrchu Gellérthegy v Budapešti.

   Kvadranty těchto soustav byly rozděleny rovnoběžkami s osami X a Y ve vzdálenosti 1 rakouské míle (4 000 sáhů), čímž vznikly čtvereční míle, jež v zobrazení nazýváme fundamentálními (triangulačními) listy. Tyto listy pak byly děleny dále ve směru sever jih na 5 a ve směru východ západ na 4 díly (tj. 800 x 1 000 sáhů), čímž vzniklo 20 tzv. sekcí, které v zobrazení nazýváme sekčními nebo mapovými listy.

  Vývoje map stabilního katastru zachycují tři ukázky níže.

Krátce k indikačním skizzám

    Indikační skizzy jsou kopie sekčního listu, na čtvrtky rozděleného, které se na tuhý papír nalepily. Hlavním účelem těchto skizz bylo kontrolovat a doplňovat polní skizzy (náčrtky) tak, aby se sekční listy mohly v zimě úplně dohotovit a dle nich aby se mohly sestavit nové parcelační protokoly pro jednotlivé obce. Mimo to sloužily později jako pomůcka při odhadování výnosu jednotlivých pozemků.

   Indikační skizzy se musely se kolorovat a provést tak, jako úplně dohotovené katastrální mapy. Veškeré údaje z polních náčrtů  musely být přeneseny do skizz tak, aby tyto se úplně shodovaly s mapou a s polním náčrtkem. Provést se musely při polním měření. A co je na nich tedy zachyceno (zde více)?

   Po skončeném podrobném měření prošel tehdejší geometr se starostou obce a majiteli pozemků celý obvod obce od parcely k parcele a porovnával, zda tvar parcely, kultura a jméno majitele souhlasí se skutečností. Vysvětlení podával starosta obce a přítomní majitelé. Zjištěné chyby musel geometr ihned opravit a taktéž zanést dodatečně místní názvy tratí a samot. K této obchůzce byli vyzvání občané okresním hejtmanstvím. V případě, že se strany nezúčastnily, podnikla se reambulace v jejich nepřítomnosti. Po skončené obchůzce potvrdili přítomní souhlas indikační skizzy se skutečností svým podpisem na rubové straně skizzy, a to politický komisař, starosta a členové výboru místní obce. Mimo musela být opatřena indikační skizza obecní pečetí a razítkem okresního hejtmanství. Na takto schválené indikační skizze již nesměl geometr nic měnit. Nechtěla-li některá strana potvrdit správnost indikační skizzy, ať už  z různých příčin, zavedl se zvláštní protokol, a záležitost byla vyšetřena inspektorátem.

nahoru

Vydané měřické návody a instrukce

1824 - 1. měřická instrukce,

1833 - měřická instrukce zajišťující údržbu katastrálních map,

1865 - instrukce, týkající se sjednocení číslování parcel,

1870 až 1871 - 1. reambulace katastru (dle zákona z r. 1869), tj. jednorázové doplnění katastrálního operátu změnami, které nastaly od ukončení původního měření a vyhotovení katastrální mapy,

1871 - přechod na metrickou míru,

1883 - 23. května 1883 byl vydán zákon 83 ř. z "O evidenci katastru daně pozemkové", který bude popsán později,

1887 - měřická instrukce pro využití polygonální metody měření,

1894 - 2. reambulace katastru,

1904 - inovace měřické instrukce z roku 1887, týkající se využití polygonální metody,

1907 - inovace měřické instrukce, která zavádí institut měřického náčrtu. Dále požadovala zaměřovat změny takovou metodou, jakou byla vyhotovena původní katastrální mapa.

nahoru

Zákon č. 83/1883 ř. z.

   Řádná evidence stabilního katastru vyřešena teprve zákonem č. 83 ř. z. ("O evidenci katastru daně pozemkové"), který platil až do 1.1. 1928, kdy vstoupil v platnost zákon č. 177/1927 Sb. o Pozemkovém katastru. Zákon řešil několik podstatných nedostatků katastru :

1) propojení evidenční části pozemkového katastru s právní částí pozemkové knihy. Za tímto účelem byla u Knihovního soudu vedena mapa pozemkové knihy, kterou pracovníci katastrálních úřadů zpravidla jednou ročně doplnily o změny, které během té doby nastaly.

2) nařizuje přesnou evidenci změn, kdy:

nahoru