Roku 1818 byl schválen návrh dvorní komise pro úpravu pozemkové daně na zřízení litografického ústavu pro katastrální práce (rozhodnutí ze dne 13. prosince 1818).

   Úkoly litografického ústavu byly zčásti technické a zčásti administrativní. K technickým pracím náleželo:

pořizováni otisků katastrálních map, přezkoušení jejich souhlasu s originálními mapami a rozmnožování těchto otisků litografickou cestou, jednak pro účely katastrální služby a jednak pro prodej stranám. Až do roku 1861 se prováděl tisk na navlhčeném papíru, tzv. mokrou cestou, podle vynálezu Aloise Senefeldra (narozeného v Praze léta páně 1771), tak, že kresba byla z mapového listu přenesena jednoduchým pantografem na vyhlazenou plochu desky litografického sollenhofenského vápence a poté vyryta ostrou ocelovou jehlou. Vyryté čáry byly vyplněny tiskařskou černí. Před přenesením kresby na papír byl tento nejprve silně navlhčen a poté v tiskařském lisu přitlačen na rytinu. Mapové otisky vykazovaly velikou srážku papíru (2% i více). V roce 1861 byl zaveden po delších zkouškách tisk tzv. suchou cestou; tiskařská čerň byla nanášena na povrch litografického kamene. Takto vyhotovené otisky vykazují proti originálům jen minimální srážku listu katastrální mapy.

   Dalším úkolem litografického ústavu bylo provádění kamenorytiny pro opatření tiskopisů pro účely katastrálního měření, což se dělo od počátku katastrálního vyměřování až asi do poloviny padesátých let předminulého století.

   Druhá příčina, která zmenšovala přesnost otisků, tedy přenášení kresby pantografem na litografický kámen, později na zinkové a od roku 1910 na hliníkové desky, byla odstraněna reprodukční metodou fotomechanickou, zavedenou na zkoušku v roce 1907 a trvale v roce 1912.

   Reprodukční metoda fotomechanická, které se používalo při reprodukci katastrálních map bývalého pozemkového katastru, se zakládala na vlastnosti některých chemických látek (např. chromových solí), které se stávají účinkem světelných paprsků nerozpustnými.

   Pokrok v grafickém umění umožnil, že v Reprodukčním ústavu (po roce 1919 nástupce Litografického ústavu) při Ministerstva financí mohl být v roce 1931 zaveden ještě jiný mechanický způsob přenášení kresby katastrální mapy na reprodukční desku, a to osvětlením katastrální mapy. Pokusy pro tuto, na tehdejší dobu nejmodernější, reprodukční metodu byly konány hned po první světové válce v reprodukčním ústavu při Ministerstva financí, který byl v době popřevratové výnosem ze dne 8. května 1919, č. 11.801/19-III/6, zřízen v Praze ze stejných důvodů, jaký byl kdysi při zřízení Litografického ústavu ve Vídni. Tato metoda se nazývá reflexní, protože je založena na odrazu světelného paprsku od prázdného (nepokresleného) papíru, a byla hojně používána, zejména pak pro reprodukci neprosvětlitelných katastrálních map, vyhotovených na papíru napjatém nebo nalepeném na hliníkové desce; čímž se docílilo reprodukce s nepatrnou srážkou papíru.

   Je pochopitelné, že díky vývoji byly reprodukční práce pro mapy pozemkového katastru mnohem rozmanitější než pro mapy katastru stabilního, poněvadž Ministerstvo financí, které mělo vyhrazené právo pro rozmnožování veškerých katastrálních map, vyhovovalo přání jiných tehdejších resortů a zájemců z řad úředních, vojenských i soukromých a ve svém Reprodukčním ústavu tisklo nejen katastrální mapy, ale i jejich zmenšeniny a zvětšeniny, zejména také v měřítkách 1:5 000 a 1:10 000, s různým doplněním a úpravou podle přání zájemců, při čemž používalo nejmodernějších tiskařských strojů.

   Po vydání katastrálního zákona 177/1927 Sb. do doby předválečné (1938) bylo tiskem rozmnoženo (reprodukováno) skoro 20 000 listů katastrálních map pro skoro 3 000 katastrálních území; z toho bylo rozmnoženo pro úřední potřebu úřadů a soudů více než 85 000 otisků a do prodeje dáno skoro 182 000 otisků. V této době byl počet tisků 284 000 a průměrně ročně se tisklo asi 28 000 otisků. V roce 1946 vyhotovil Reprodukční ústav v normální reprodukci 14 300 a na požádání rychlolisem 8 900 otisků katastrálních map; v mimořádné reprodukci vyhotovil asi 50 000 různých mapových otisků. V prvém dvacetiletí bývalé ČSR byl tento ústav budován a veden osvědčeným odborníkem Ing. Janem Kavalírem (zesnul 1947).