|
2. berní rula = Kinského reformy 3. berní rula | 4. berní rula | Exeaquatorium Dominicale Světeckého návrh na zaměření monarchie ************************************************************************ 1. berní rula = 1. katastr rustikální (1654 - 1684) Dosavadní daňová politika se stále opírala o definici "osedlého", což vedlo k podvádění a uvádění nepravdivých údajů. Český sněm však stále odmítal snahy krále o zaměření země a tím pádem vznik spravedlivější berní soustavy. Berní politika byla, mimo jiné, též poznamenána 30-ti letou válkou v období 1618 1648. Král proto zasáhl sám a začal znova ukládat daně patenty bez sněmu. Stavové slíbili rozvrhnout daně podle skutečného stavu poddaných a podle bohatství a plochy krajů. A zase jim chybělo řádné zjištění výměry pozemků zaměřením a jejich ocenění. Věc vyřešil sněm z roku 1652, který zvolil hlavní komisi s plnými mocemi i pro dobu, kdy sněm nebude zasedat. Zároveň nařídil sestavit nové krajské role poplatníků podle nových přiznávacích listů. Ty měly přezkoumat 4 stavovské vizitační komise, složené ze 4 osob, při tzv. jenerální vizitaci a zjišťovat od statku ke statku a od panství k panství počet poddaných a jejich platební schopnost a kromě toho "očitě shlédnout"" všechna pole a přepočítat dobytek. Měly se zvlášť uvádět pusté grunty, kolik korců rolí poddaný osívá na podzim a kolik na jaře. Odhad podle korců nebyl také spolehlivý. Korec byla jen přibližná plocha, na níž se vysel korec žita. Někde se používal při měřeni výsevku korec vrchovatý, jinde zase "sháněný", na vrchu zarovnaný. Byly také místní korce.
Sněm také uložil, aby komise vytvořila podle výsledků šetření berní jednotky "osedlosti" a definoval skutečného {"effective") osedlého jako "hospodáře na gruntu osedlého, který přes polovici svých rolí vskutku osívá a vrchnosti své robotuje robotou potažní". Skutečné osedlosti byly tedy lány orné půdy podle místních poměrů různě rozsáhlé. Daňový základ závisel však nejen na jejich výměře, ale i na pracovní kapacitě hospodářově.
Osedlý tvořil berní jednotku rovnající se jednomu sedlákovi, nebo 4 chalupníkům či 8 zahradníkům. Výměra osedlosti kolísala od 80 korců v rovině až do 40 korců v horách. Na osedlé byla přepočtena i řemesla a živnosti.
Dobře myšlené dílo a již trochu zabezpečené jednotnou organizací v artikulích sněmovních ztratilo mnoho na hodnotě tím, že vizitační komise nemohla plnit své povinnosti pro naprostý nedostatek času. Převzala údaje většinou z urbářů a pravděpodobně od vrchnostenských úředníků. Patrně si vyšetřila jen do očí bijící nesrovnalosti, ale na více jí sotva mohl zbýt čas. Poněvadž v komisích také mnohdy zasedaly osoby, které vůbec nerozuměly hospodářství, uplatnili se ke škodě díla ještě špatní informátoři. Výsledky prací sestavila komise podle panství, statků a královských měst, takže tvořily jakési dílčí role. Pro oblasti krajů se pak vyhotovily přehledy, hlavní extrakt a generální extrakt.
První berní rula (= 1. rustikální katastr) z roku 1654 (také role Catastrum rollare) jako výsledek "jenerální vizitace" byla už neodkladným opatřením berní správy, aby se jednou dověděla, kolik má každé panství poddaných, jaká je rozloha nesvobodné zdanitelné půdy a která je to půda. Vrchnosti ve svých přiznáních rády šidily a poplatnou půdu připojovaly do té doby ke své jako svobodnou. Po roce 1654, tj. po založení první berní ruly, to již nebylo možné, protože tento rok je rozhodujícím datem pro právní charakter půdy. Půda v berní rule zapsaná byla nadále trvale nesvobodná a zdanitelná.
Mezitím na Moravě daňové podklady podle "zbrojních koní" měly podobný osud jako osedlostní podklady v Čechách. Moravský sněm konečně rozhodl v roce 1655 o změně dosavadní berní jednotky na berní "lán". Nová jednotka se zavedla po přiznání rolí a vinohradů. Lán tedy byl něco podobného jako v Čechách osedlost a měl různou výměru podle 3 bonitních tříd, přibližně 70, 100 a 142 korců. Komise měly i zde zhlédnout pozemky a panství na místě a určit bonitní třídu. Kromě toho měly jít dům od domu a porovnávat přiznání a zápisy v urbářích. V každé vsi měly vyměřit pole. V tom se na Moravě šlo dále než v Čechách. Výsledek je znám pod jménem "lánová vizitace" a má asi stejnou hodnotu jako v Čechách první berní rula. Je to první rustikální katastr moravský, ale před kritikou také neobstál a zrál k nové revizi jako v Cechách. Více viz v menu Lánové vizitace (Morava).
Výsledek poměrně rozsáhlé práce, od níž se očekávala dokonalá náprava, nemohl obstát před oprávněnými stížnostmi již proto, že to bylo dílo pořízené na svůj rozsah s velkým kvapem. Proto v Čechách komise uložila zvláštnímu výboru revizitaci zcela zánovní berní ruly, a to již v roce 1655. Výsledek však rovněž nebyl valný. Nejvyšší berníci, kteří byli členy výboru, brzy se přesvědčili, že důkladné zjednání nápravy je nad jejich síly i možnosti, a vyhnuli se nesnadnému úkolu výmluvou, že nelze vynajít spravedlivé definice osedlého a že ani rozdělení podle lánů nepomůže. První berní rula vcelku zachycovala stav rustikální půdy a byla podkladem i jiných daní a dávek z výdělků poddaného. Umožnila berní správě určitou stabilizaci daňového základu a sledování změn v rozsahu rustikální půdy. Pro správné rozvržení daně podle hodnoty osedlostí jí však chyběla rovnoměrnost v osedlostech.
Přesto lze založení katastru s náběhem na značnou podrobnost soupisovou považovat za počátek přímočarého a nezastavitelného vývoje, jenž směřoval ke katastru založenému především mapě celého území a na soupisu všech pozemků. K tomu musí vézt stížnosti, jakmile budou připuštěny. Budou trvat tak dlouho, dokud jejich příčina nepřesnost z katastrálních podkladů nevymizí.
Proti zápisům v první berní rule se objevilo velmi brzy mnoho stížností. Vrchnosti si stěžovaly, většinou oprávněně na vysoký počet osedlých. Vymohly si, že se mohly vydávat z ruly výtahy s odůvodněním, proč se někde zvýšil počet osedlých proti dřívějšku. Osedlý byl pak nejčastějším předmětem stížností, a proto se v roce 1655 objevuje názor, že osedlost lze založit na výměře. Za základ se měla vzít výměra zjištěná v první berní rule výsevkem jen na ornou půdu. Jednotka "osedlý" měla mít 70 korců z půdy přiznané v berní rule. Nápravu měla přinést nová "zhlédnutí", při nichž se půda měla rozdělit do tříd: 1. dobrá půda, 2. prostřední, 3. neúrodná. Sněm schválil revizi berní ruly v roce 1666, nařídil tzv. jenerální revizitaci, ale již v roce 1669 ji zastavil jako příliš nákladnou, nejistou a novotu nebezpečnou i nebývalou. Na Moravě se postupovalo obdobně, avšak s větším úspěchem. Moravští stavové se usnesli v roce 1669 na generální revizitaci, která trvala 10 let. Jejím výsledkem měl být daňový systém "bohulibé rovnosti" se správnými podklady, které jsou známy pod názvem "lánské rejstříky". Více viz v menu Lánové vizitace (Morava). Role a vinohrady byly rozděleny do 3 tříd a kromě toho byla uložena kontribuce (vojenská daň) 30 krejcarů na každý komín. Proti první vizitaci se však mnoho nezměnilo.
V Čechách se množily oprávněné stížnosti, ale k nápravě nedocházelo. Všechna tíže nespravedlivého zdanění doléhala dále především na poddaného. Vysoké daně jej stále více zbídačovaly; jeho role chátraly, neboť poddaný stále z nich nechával větší díl ležet ladem a při vyvrcholení bídy zběhl z gruntu. Tak klesal počet poddaných na panstvích a vrchnosti žádaly hojněji o revizitaci, většinou úspěšně na úkor berního systému.
Usedlost, jakožto daňová jednotka, se měnila též dle momentálních potřeb státu. Zmenšila-li se výměra usedlosti, zvýšil se jejich počet. Např. po zavedení 70 korcové všeobecné usedlosti se zvýšil počet usedlostí ze 78 444 na více než 80 000. Počet korců jednotlivé usedlosti byl tzv. "divisorem", jímž se dělil celkový počet korců výsevku poddanské půdy určitého panství a podílem byl zjištěn počet usedlostí (usedlých).
2. berní rula = Kinského reformy (1684-1748) Zlepšení přinesly dvě reformy Kinského, první z roku 1683, druhá z roku 1684. Kinský jako člen komise pro daňovou reformu vycházel z výměry půdy, tedy ze základu, jehož přesnost v berní rule nebyla valná. Upravil v první berní reformě z roku 1683 základní berní jednotky, osedlosti, s přihlédnutím k výnosnosti. Zavedl pro stanovení osedlosti limity, tzv. maximální divizor zemský o velikosti 90 korců a minimální divizory krajské, určované vydělením výměry role z r. 1654 v celém kraji počtem osedlostí v kraji. Velikost osedlosti v kraji se pak směla pohybovat jen v mezích minimálního divizoru krajského a maximálního divizoru zemského. Krajský divizor měl nejmenší hodnotu 34 (v kraji loketském) a nejvyšší 66 v kraji kouřimském. Kde osedlost překračovala na panství maximální divizor 90, určil se počet osedlostí nově dělením celkové výměry rustikální půdy na panství divizorem 90; proto počet osedlostí a tím i daň se zvýšily. Kde velikost osedlosti na panství klesla pod minimální divizor krajský, dělila se výměra rustikální půdy na panství krajským divizorem a dostal se pak menší počet osedlostí na panství a tedy nižší daňová povinnost. Kinský tak odstranil výstřelky v přetížení i v neoprávněné mírnosti ocenění osedlostí. Rulu zlepšil ještě v roce 1684 druhou berní reformou započítáváním pustých rolí jen poloviční výměrou. Takto upravená berní rula se také nazývá druhou berní rulou.
Kinského reformy poněkud uklidnily poplatníky, počet stížností poklesl, ale zlepšení bylo jen částečné. Odstranilo největší křiklavosti, mnoho nespravedlností však zůstalo. Ty se vymstily při dalším užívání daňového základu. Kontribuce stále prudce rostly, daň se krutě vymáhala a celá země byla vysávána. Poněvadž berní rula byla podkladem pro všechny přímé daně, začala daňová tíha sama ukazovat, kde odhad je nespravedlivý a neúnosný. Kdo měl neoprávněně, třeba omylem vysoko odhadnutou výměru půdy, byl v krátké době daněmi úplně zničen.
Další pokus o přesné měření Čech. V roce 1704 byl učiněn znovu pokus o nápravu daňových podkladů pro vybírání daní z pozemků. Byla zřízena z podnětu vlády komise, "vysoká deputace", která měla především prozkoumat přiznání vrchnostenské a poddanské půdy (fasse). Zajímavé na připravované reformě je, že si začínala všímat také půdy panské. Deputace připravila jenerální vizitaci, podobnou jako byla vizitace v roce 1666, k velikému dílu se však nedostala. S odložením vizitace souhlasil i král, ale trval na tom, aby stavové připravovali reformu a přislíbil, že po válce dá Čechy svými inženýry přesně vyměřit, aby se poznal dokonale rozsah berní půdy. Král však nedovedl své rozhodnutí prosadit a na naléhání stavů se zase spokojil s rektifikací dosavadního katastru. Z tohoto čtvrtého rozhodnutí o přesném mapování i z předcházejících odhodlání a neprovedených nařízení zmapovat zemi je již jasné, že k mapování musí jednou dojít. Lze je pouze odsunovat na pozdější dobu, ale tím jeho naléhavost jen roste, poněvadž se vývojem přidružují nové a nové důvody, které si je vynucují stále důrazněji.
Z celé historie mapování země je vidět, že potřeba mapování byla dávno známa, že nešlo o tápání a hledání jádra věci. Zdá se spíše, že z postranních zájmů se úmyslně obcházela přímá cesta spolehlivého stanovení výměr odborným změřením. Soustavné zaměření mělo v sobě i nebezpečí, že nebude možno vyhýbat se při něm svobodné půdě, že tato půda se musí změřit zároveň a stejně jako půda nesvobodná. V tom vrchnost spatřovala zárodek nebezpečí, že obojí půda se bude stejně posuzovat, a to z hlediska daňového i právního charakteru vůbec. Kromě toho chaos a nejasnost v daňových podkladech, která ztěžovala situaci berní správě, mohla být často vhod druhé straně, rozhodujícím poplatníkům, třebaže mnohý z poddaných na ní zahynul.
Tato daňová opatření (výše) neuspokojovala ani platící poddané, ba ani státní pokladnu. Navíc, poddanských, dani podrobených pozemků ubývalo. Vznikla proto snaha zdanit i pozemky dominikální (panské), do té doby dani nepodrobené. Usnesením království Českého byl v roce 1706 přijat velmi důležitý princip zdanění obou typů pozemků, tedy jak půdy rustikální, tak i dominikální. Ještě téhož roku se započalo s přípravami pro zakládání soupisu jak půdy rustikální, tak i dominikální. Roku 1711 stavové vyšli vstříc přání dvora a přijímají rozhodnutí o opravě dosavadního katastru. Byla vytvořena 11-ti členná rektifikační komise, která přejímá agendu nejvyšších berních úředníků a připravuje reformu, jež by zaručila spravedlivější rozdělení daně mezi poddané a podchytila všechny jejich ekonomické možnosti. Komise hodlala zahrnout do přiznání i půdu dominikální. což bylo pro tehdejší myšlení vrchností neslýchanou věcí. Proto se vrchnosti postavily proti vyhotovení katastru panské půdy a vláda částečně ustoupila. Vrchnostenská přiznání však v roce 1713 prosadila, ale v instrukci z r. 1714 pro vizitaci se vymluvila, že přiznání nejsou určena pro kontribuce, nýbrž mají sloužit jen dokonalejšímu vymezení hranic mezi dominikálem a rustikálem.
Vrchnosti měly udat u dominikálu rozsah plodná půdy podle kultur a jakosti pro každý dvůr a podávat přiznání také za rustikál, v němž měly především uvést jména hospodářů podle zápisů v první berní rule, výměru a jakost polí a luk. Tedy hlavní zájem se začíná zase soustřeďovat na výměru pozemků.
K očité vizitaci došlo teprve roku 1715 a trvala
až do roku 1729. Byla velmi podrobná a nákladná. Rostoucí výše nákladů
však neohrozila postup prací a dílo bylo důsledně dovedeno až do konce.
Je výmluvným důkazem, že řádné vyměření půdy a mapy jsou nezbytností,
bez které i při sebepodrobnějším zdokonalování přiznání se nic nezíská v
hodnotě výsledku, protože je vše založeno na příliš hrubém, špatném a
tedy nereálném podkladě. Berounská zkouška V roce 1721 byl v berounském kraji zpracován sebraný materiál a výsledek je znám pod jménem zkouška berounská. Vycházelo se při ní opět z berní osedlosti o 80 korcích dobrých polí s příslušenstvím dalších pozemků jiných druhů a s hrubým výtěžkem 500 zl. jako novým divizorem. Byla to jen pomyslná osedlost jako daňová jednotka, z níž se platila jednotná částka, např. 50 zlatých. Pak se určil hrubý výtěžek na všech poddanských gruntech v kraji. Hrubý výtěžek rustikálu z celého kraje v penězích dělený divizorem 500 dal počet osedlostí; tento počet byl více než o 1/3 menší než dosavadní jejich počet. Toto pečlivější a tedy spravedlivější ohodnocení gruntů ukázalo, jak byl rustikál daní přetížen. Další zkoušky vedly k novým zkušenostem v kraji boleslavském. Při nich se divizor 500 zlatých (z 80 korců) většinou podržel. V příznivých podmínkách se mohl divizor snížit na 400 zlatých, aby se tak zvětšil počet osedlostí (a tím i daňový základ) dělením výměry panství divizorem 400 a ve špatných poměrech zvýšit na 550 zlatých, aby se zmenšil počet berních osedlostí.
Kalkulační práce a projednávání různých změn bylo dokončeno teprve v roce 1747, kdy také královna schválila jejich výsledek. Operát nabyl platnosti v roce 1748 jako první tereziánský katastr, nazývaný též třetí berní rulou. Nebyl již státním tajemstvím a strany mohly proti jeho obsahu podávat námitky a připomínky do 3 let. Proto byly zároveň s pořizováním katastrálních operátů vyhotoveny pro držitele výtahy z nové ruly. Marie Terezie nařídila, aby podle stejných zásad se vybudoval katastr také na Moravě.
Třetí berní rula je v 37 knihách dle krajů, panství jsou řazena abecedně. Pořadí vsí v panství je shodné s rulou. Jednotlivé usedlosti jsou uváděny jménem svých majitelů z dob přiznání. Sumář pro každou obec obsahuje i berní usedlost z doby ruly a Kinského reformy (1683). Pozemky jsou děleny na "hory" a "roviny" a každá z těchto kategorií je dělena na 3 bonitní třídy. Peněžní hodnocení každé z rubrik, vyděleno stanoveným "divisorem", udávalo počet berních jednotek - usedlých. Tento katastr zahrnuje vedle půdy (členěné na zahrady a role, úhory, pastviny a porosty křovím, vinice, louky, lesy, rybníky) také její tzv "adminicula", tedy chmelařství, plavení dříví, chov dobytka apod. Za usedlosti též byly počítány "fictio modo", tedy mlýny, pivovary, živnosti a domy. Zemský divisor byl 180 zl. a daň byla 33,3 % z výnosu, což činilo 60 zl.
4. berní rula = 2. tereziánský katastr rustikální (1757 - 1785) První tereziánský katastr z roku 1748 se ukončoval v době příprav na významné správní reformy, zejména. reformy berní, které navrhoval Fridrich Vilém Haugwitz, zastánce vojenského systému (kontribucí vojenských) a Fridrich Harrach, zastánce generálního systému (řešení všech daní). Zvítězil návrh Haugwitzův, přizpůsobený místy návrhům Harrachovým, protože lépe vyhovoval tehdejšímu absolutistickému směru. Haugwitz jej také dovedl obratně vnutit postupně všem zemím, na jejichž špatné hospodaření při tom útočil. V Čechách mu při tom pomohla i náhoda ve smrti nejvyššího purkrabího hraběte Šafgoče, který by sotva byl připustil neoprávněné obvinění dobré stavovské správy.
Nová organizace správy měla vliv také na další utváření katastru a urychlila setření rozdílů mezi svobodnou a nesvobodnou půdou z hlediska daňového. Sjednotila daně do jedné měsíční kontribuce a zavedla vykazování, co má platit poddaný a co vrchnost. Uplatnily se při tom výsledky třetí berní ruly, při jejímž vyhotovování se podrobně zjišťovalo množství rustikální půdy obhospodařovené vrchnostmi. Poddaným se poskytovala ochrana proti vrchnostem zvláštním soudem. Nový řád také předpokládal, že stavové se postarají o pořádek v daňových podkladech pro daň z dominikálu; objevila se tu tedy neodkladnost pořízeni dominikálního katastru.
Třetí berní rula dlouho neobstála. Finanční nátlak dvora při jejím dokončování nedovolil, aby daň byla vyměřena spravedlivě podle zhodnocení berních podkladů, musela se totiž vybral částka předem stanovená, tj. dříve vybíraná, i když byla neúnosná. Výtahy z katastrálních údajů, které byly stranám vydány, a možnost reklamací do tří let přímo lákaly ke stížnostem. Stížnosti se sešlo neočekávaně mnoho a byly většinou oprávněné.
Důkladné zpracování katastru rustikální půdy, která se prolínala všude s půdou dominikální, nemohlo dlouho nechat panskou půdu nedotknutou a pro berníka oficiálně téměř neznámou. Stále zdokonalovaná soustava katastru půdy musela vést k závěru, že se nelze při zdaňování vyhýbat zcela stejné půdě v některých případech jen proto, že z ní brali jiní obyvatelé než v prvém případě. Také císařovna Marie Terezie vyslovila v roce 1748 požadavek lepšího vyrovnání exekvace panských mimořádných daní, tedy, že požadovala reálné a důkladné zjištění daňových podkladů pro výtěžky z dominikální půdy.
Stavové došli k názoru, že pomoci může jen nová jenerální vizitace rustikálu. Jejich péče o napravení rustikálního katastru měla jako u všech dosavadních daňových úprav sobecké pozadí. Revizitace rustikálu mohla odsunout hrozící nebezpečí založení dominikálního katastru. Stavové zřejmě chtěli při rozsáhle revizitaci rustikálu časovou tísní odbýt dominikální půdu jen malým pozměněním dosavadních poměrů. Chtěli zřejmě podržet výsledky svých dosavadních přiznání a omezit vizitaci jen na ocenění. To se jim také plně podařilo. Vizitace panských statků byla spojena s jenerální vizitací rustikálu, a to ještě jen co do výnosu, a nevztahovala se na zjištění výměry!
Jan Ondřej Scheiner, který byl účetním a referentem v kanceláři Dvorské komise rektifikační při sestavování 3. berní ruly a byl vyslán jako zástupce Dvorské komise do Prahy, navrhl opustit dosavadní osedlostní zásady prvního tereziánského katastru a zjistit rozsah a jakost pozemků každého poplatníka. Byly to zásady, které později byly základem všech dalších dokonanějších katastrů a vedly jednoznačně k řádnému zmapování pozemků. Scheiner chtěl také nahradit dosavadní hrubý výnos pravým. Jeho návrh neprošel a v podstatě byl přijat návrh stavů.
Jenerální vizitace, prováděná na základě reskriptu Marie Terezie z roku 1751, tedy nechala bez povšimnutí návrh Scheinerův a měla pouze stanovit jakost poddanské půdy čistým výnosem s jenerálním (zemským) divizorem 180 zl. a daňovou sazbou 60 zl. pro osedlost. Byla zahájena jakýmsi zácvikem všech šesti nevizitačních komisí v kouřimském kraji, aby se jejich práce co nejvíce sjednotily. Komise měly také po 1 až 2 zeměměřičích. Vizitovaly celkem spravedlivě, a proto klesl počet usedlostí v kraji po jenerální vizitaci téměř o 1/3. Královna naléhala na stavy, aby se snažili udržet dosavadní počet osedlostí a nakonec nepokrytě oznámili, že země musí zaplatit dosavadní vojenskou daň, ať je výsledek revizitace jakýkoli. Proto se musel divizor snížit na 142 zlaté, ale daň z nové menší osedlosti zůstala 80 zl. tj. daň se zvýšila více než o 8 procent.
Druhý tereziánský katastr vycházel v konečné fázi z výměry prvního tereziánského katastru z roku 1748 a zachoval i jména držitelů v něm zapsaných, třeba již dávno mrtvých. Sazby se přizpůsobily katastru z roku 1748 tak, aby vyšel nezměněný daňový výnos. Nový katastr, dokončený v roce 1755, měl úřední název "Revisitationsandescatastrum de Anno 1757" a nazývá se též druhým tereziánským katastrem nebo čtvrtou berní rulou (ukázka zápisů v tomto katastru viz vlevo). Tento revidovaný katastr se nelišil podstatně od prvního tereziánského katastru z roku 1748, který Marie Terezie považovala za provizórium. Chtěla prosadit pronikavější reformu, aby zasáhla půdu dominikální stejným břemenem jako rustikální a měla dokonalejší daňové podklady. Šlechta však měla ještě velkou moc a využila při svém odporu všeho, aby nedošlo k jednotnému katastru dominikálu i rustikálu. Tohoto cíle také dosáhla a tak úmysl panovnice byl uskutečněn jen kuse. Marie Terezie zamýšlela dostat se mnohem dále v reformě katastrální, než se jí podařilo.
O panský katastr se usilovalo téměř půl století. Prvním průlomem do odporu stavů proti zdaňování svobodné půdy bylo podání přiznání (fasí) dominikálu z roku 1713. O stanovení výtěžků z dominikálu podstoupili stavové houževnatý boj, v němž dvůr neustoupil v zásadní věci zdanění dosud svobodné půdy. Ponechal však dominikálu výhody nižšího ocenění a k tomu Ještě o 81/3 % nižší sazby daně z výnosu než u rustikálu. Bylo vyhověno šlechtě také v tom, že soupis dominikální půdy byl oddělen od katastru rustikálního a označen i jiným jménem "Exaequatorium dominicale", poněvadž stejné pojmenování jako u katastru rustikálního by vzbudilo u šlechty veliký odpor. Zůstala, nebo lépe, přibyla mu nová zvláštnost. Pouze půda zapsaná v exaequatoriu se směla zapisovat do zemských desek.
Katastry tereziánské, rustikální i dominikální byly kusým výsledkem mnohaletého usilování o odstranění daňových nespravedlností, které už počaly přinášet škodu i státu. O oba katastry nemá však zásluhu Marie Terezie, po níž nesou jméno. Základ k nim dala už první berní rula. Za Marie Terezie se pouze ukončil jejich vývoj. Není vadou těchto katastrů, že nemohly přinést poddaným očekávanou úlevu v daňovém břemeni. Jejich zamýšlený dosah udusila nenasytnost dvora, který si příliš zvykl na vysávání Čech a nebyl by se zřekl nadmíry daňových příjmů, takže poznal jejich neoprávněnost při porovnání s jinými zeměmi. Také zbytek stavovských privilegií nedovolil, aby v daňovém zatížení se zavedla náhle úplná rovnost mezi vrchnostmi a poddanými. Poddanému tedy zůstalo neúměrné zdanění dále, bylo jen rovnoměrněji rozvrženo na jednotlivce. Šlechta svým vlivem dosáhla, že nemusela převzít pranic z neúnosného daňového břemene rustikálu, a spíše se jí podařilo na reformě mírně finančně vyzískat. Nicméně však její privilegia byla podstatně narušena. Ponechání nespravedlnosti v rozdělení daňového břemene bylo novým zárodkem stížností, které musily urychlit hledání a nalezení spravedlivějšího základu pro zdanění.
Tereziánský katastr = rustikální katastr + exeaquatorium dominicale. Exeaquatorium dominicale první katastr dominikální (obsahoval základy pro zdanění půdy vrchnostenské dle fasí). Oba elaboráty byly nazývány katastrem tereziánským. Obě části byly vedeny samostatně až do roku 1848, kdy byl zrušen rozdíl mezi rustikálem a dominikálem.
Tereziánský katastr nebyl zcela jednotný, v jednotlivých zemích rakouského mocnářství byl zařízen různě. Katastr neměl žádné mapy, šlo o pouhé seznamy pozemků a statků. Revizitace zvýšila počet usedlostí a tím také břímě daňové povinnosti z 33,3 % na 42,25 % z výnosu. Dominikál byl zdaněn výhodněji než rustikál, a to 29 %. Toto rozdělení daní bylo nespravedlivé a proto se v roce 1775 přistoupilo na přípravu nového katastru.
Světeckého návrh na zaměření monarchie
Na tereziánské katastry docházelo
mnoho stížnosti a návrhů na nápravu. Projednávali je stavové,
rektifikační komise, sněm i dvŮr, ale k rozhodnuti a nápravě
nedocházelo. Zvlášť zajímavý byl návrh zkušeného zeměměřiče Petra
Kašpara Světeckého z Třeboně. Světecký doporučoval přesné zaměření a
Královna Marie Terezie dala roku 1777 posoudit Světeckého návrh Dvorské kanceláři. Ta se na základě kritiky Eichlerovy vyjádřila vyhýbavě. Eichler rozebral návrh Světeckého a připouštěl možnosti založení katastru podle přesné výměry nebo nových fasí, ale zároveň souhlasil s opravou dosavadního katastru. Dvorská kancelář proto poukazovala na nákladnost a dlouhodobost díla založeného na přesném měření a opatrně připomněla dřívější rozhodnutí královnino ve věci Štýrska, že napříště se smí platný katastr měnit jen na podkladě řádného zmapování země. Dvorská kancelář dala zároveň na uváženou, zda by nebylo možno výjimečně ustoupit od této zásady a dosavadní katastr jen poopravit odstraněním kalkulačních závad. Byl to jeden z posledních, dost nesmělých odporů proti přesnému mapování. Marie Terezie však setrvala na zásadě již vyslovené. Znovu zdůraznila, že skutečnou nápravu může přinést již jen správné zaměření; jeho překážkou nemůže být ani vysoký náklad ani dlouhodobost prací s tím spojených. Prohlásila dále, že se nemusí spěchat, ale že je třeba dílo dobře připravit. Zřejmě přihlédla k nepříznivé finanční situaci státu. Kromě toho uložila Dvorské komisi, aby zvolna menší zemi, v níž by se pokusně měřilo, aby se spolehlivě zjistili náklady na měření. Dosavadní katastr nedovolila ani opravit, protože byla přesvědčena, že opravy jej už nezachrání. Rozhodla, že je nutno se spokojit pouze vyřizováním stížností. V tomto stanovisku Marie Terezie se vlastně objevuje zárodek plánu velkého a přesného katastrálního mapování.
Její návrh
I když návrh Světeckého neuspěl, lze z jeho důkladného projednávání usoudit, že Světecký byl znamenitý a velmi zkušený zeměměřič. Zeměměřiči tehdejší doby získávali odborné znalosti praxí u zkušených odborníků s dlouholetou měřickou praxi a také si je osvojovali teoreticky z měřických spisů, vydaných většinou vynikajícími zeměměřiči. Takovou prvou knihou je zajisté kniha Simeona Podolského z Podolí "Knížka o mírách zemských". Kromě řádného seznámení s platnými mírami délkovými a plošnými vytýká knížka nesprávné způsoby měřeni ploch.
Jinou podobnou Instrukcí je spis Ondřeje Bernata Klausera z roku 1705, užitečný v hospodářské praxi. Důkladnější instrukcí s názornými geometrickými úlohami, jak se vyskytují v příručkách praktické geometrie, je Svobodova příručka polního měřictví, vydaná v roce 1732. Obsahuje nejen rozdělování nepravidelných obrazců na trojúhelníky, ale i souřadnicové zaměření obrazce (dřívější polygonová metoda s úsečkami a pořadnicemi) a jednoduchá dělení trojúhelníkových a lichoběžníkových pozemků. Tato instrukce je zvlášť zdařilá a proto také dosáhla uznání i u Světeckého, který byl tenkrát ve svém oboru uznávanou autoritou. Naproti tomu Světecký příkře odsoudil příručku od neznámého autora, kterou dostal k posouzení. Obsáhlá věcné připomínky svědčí o hlubokých znalostech a zkušenostech zeměměřických u Světeckého. Zvlášť podrobnou instrukci měřickou napsal v roce 1734 J. V. Veselý, přísežný zemský mlynář a zeměměřič. |
