Urbáře, urbariarní registra, (Urbar, Urbar Register, což znamená výnos z pozemků) jsou jedny z nejdůležitějších pramenů pro poznání dějin panství, jednotlivých obcí a zároveň podávají obraz o stavu poddaného obyvatelstva.

   Jde vlastně o soupisy vrchnostenských důchodů a požitků (robot, příjmů peněžních a naturálních) z poddanských usedlostí. Rovněž se jim říkalo knihy, či rejstříky úroční. Tyto knihy, vedené vrchnostenskými úřady, přinášely údaje o rustikálním (poddanském) hospodářství pro celé panství či statek. Výměra dominikální (vrchnostenské) půdy se neuvádí, většinou však bývají popsány sídla, kostely, hrady, zámky, panské budovy a vrchnostenské dvory, jakož i přiloženy opisy listin a jiné písemnosti. Tyto popisy panství nebyly nezbytnou součástí urbářů, i když tvořily ucelené bloky. Jejich smysl byl především v tom, aby bylo zjevné, že dominikál, aby mohl prosperovat, potřebuje důchody z rustikálu v té, konkrétně urbářem stanovené výši.

   Pramenem, podobným urbářům, někdy k nim zahrnovaným, jindy přísně oddělovaným, jsou tzv. výběrčí rejstříky - seznamy skutečně odvedených platů, dávek a odpracovaných robot.

   Nejstarší urbáře vznikaly na našem území kolem poloviny 13. století na základě dílčích seznamů, listin, tradic a výpovědí svědků. Edici deseti nejstarších urbářů vydal před více než sto lety J. Emler a zahrnuje urbáře pražského biskupství z r. 1290, kláštera v Roudnici z r. 1338, kláštera v Pohledu ze 14. stol. chotěšovský urbář z r. 1367, ostrovský z 1388, pražského arcibiskupství po r. 1390, břevnovský z r. 1406, strahovský z 1410, proboštství kostela pražského, zbraslavský z r. 1342 a berní rejstřík arcibiskupství pražského z téhož roku.

   Požitky (úrok neboli rentu) platívali poddaní většinou dvakrát ročně na sv. Jiří (sv. Jana) a sv. Václava, či sv. Havla (odtud ourok svatojiřský, ourok havelský), výjimečně i v jiných termínech. Zpočátku převažovala renta naturální, později peněžní a písemná evidence se stala nezbytnou. Při každé změně poměrů se pořizovaly pak nové urbáře. Z urbářů se vyvinuly později vesnické pozemkové knihy.

   Urbáře bylo možno rozdělit na dvě skupiny: Jednak to byly urbáře, uvádějící komplexní seznam poddaných v rámci jednotlivých vsí a rycht panství, rozpis jejich držby a platů, zatímco do druhé skupiny patřily souhrnné urbáře, uvádějící celkové povinnosti poddaných v jednotlivých vsích či rychtách (např. Vejtah krátký z register hlavních panství litomyšlského z r. 1552).

   Vývojově nejmladší podobou urbářů jsou tzv. urbariální fasse, které měly být vyhotoveny vrchností za vlády Marie Terezie r. 1771, s cílem připravit obecnou úpravu urbariálních poměrů v zemi. Ve skutečnosti v Čechách bylo zpracováno jen několik málo nových urbářů. Zato na Moravě byly v letech 1775 - 1776 zpracovány fasse pro všechny panství v zemi.

   Urbáře jsou většinou součástí archivů panství, patrimonií. Jsou uloženy buď v oblastních nebo i v okresních archivech. Několik urbářů z našeho území se nalézá i v zahraničních archivech: Rakouský státní archiv (urbáře panství Trutnov z l. 1545 a 1599, lichtenštejnský archiv ve Vaduzu (Moravská Třebová z r. 1548, Zábřeh z r. 1656).