Francouzské měření poledníkových oblouků a vyhotovení podrobné mapy Francie v první polovině 18. století vzbudily velký zájem v tehdejší "osvícenské" době. Stupňové měření a přesnější mapování se považovaly za důkaz vědecké, technické a hospodářské vyspělosti jednotlivých států, a proto panovníci podporovali geodetické práce na svých územích. V druhé polovině 18. století byla vykonána celá řada stupňových měření nejen v Evropě, ale také v Americe, Africe a Asii. Často však bylo měřeno překotně, s malou přesnost í, oblouky byly krátké a výsledky málo spolehlivé.

   V bývalém Rakousku se rovněž uvažovalo o vyhotovení podrobnějších map. Jedním z geodetických podk1adů pro toto mapování mělo být stanovení délky 1° na vídeňském poledníku. Touto prací pověřila císařovna Marie Terezie ředitele vídeňské hvězdárny P. Josefa Liesganiga.

   Liesganig zvolil řetězec trojúhelníků mezi mezi Brnem, Vídní, Štýrským Hradcem a Varaždínem. Počátečním bodem řetězce byl střed věže kaple sv. Kříže na území Soběšic, asi 5 km severně od Brna. Řetězec trojúhelníků vedl přes vídeňskou hvězdárnu a končil věží kostela ve Varaždíně (obrázek vlevo).

   Astronomická a geodetická měření vykonal Liesganig v letech 1759 - 1768. Pro určení rozměru řetězce změřil dřevěnými latěmi, dlouhými 6 sáhů (asi 11,4 m), základnu u Vídeňského Nového Města; měla délku 6 410,903 vídeňských sáhů (12 158,175 m). Od této základny byl stejný počet trojúhelníků k Brnu jako k Varaždínu, vždy 11.

   Úhly v trojúhelnících měřil Liesganig kvadrantem o poloměru 79 cm, s jedním pevným, druhým pohyblivým dalekohledem (obrázek vlevo).

   Zeměpisné šířky urči na bodech v Soběšicích, v Brně na hradě,  ve Vídni, Štýrském Hradci a Varaždíně. K měření použil zdokonaleného sektoru (obrázek časem přibude). Liesganigův přístroj měl za základ železné pravítko dlouhé 410 cm, které bylo zavěšeno v kloubu pevného stojanu. Na horním konci byl objektiv, na dolním okulár se zařízením k odečtení tangenty úhlu (odchylky) hvězdy od svislice. Okulár byl tak nízko, že se muselo měřit vleže.

   Rozdíl zeměpisných šířek Soběšic a Varaždína byl 2° 56' 45,85". Liesganig změřil také azimut potřebný k promítnutí řetězce na poledník procházející věží chrámu sv. Štěpána ve Vídni. Výsledkem těchto prací bylo určení délky 1° na poledníku u Vídně hodnotou  58 664,2 vídeňských sáhů  (111 255,716 m).

   Výsledky Liesganigova měření byly brzy po uveřejnění ostře kritizovány. Ředitel hvězdárny v Gothě, geodet a astronom Zach, obvinil Liesganiga, že upravoval výsledky měření tak, aby dosáhl lepšího souhlasu při výpočtech. Z pozdějších triangulací skutečně vycházejí větší délky stran, než vypočítal Liesganig. Ing. Šimek např. vypočítal z nových měření délku strany Soběšice - Děvín 42 162,91 m, Liesganig udává hodnotu 41 972,98 m. Rozdíl je l83,93 m, což je téměř přesně 100 vídeňských sáhů. To by spíše svědčilo o hrubé chybě ve výpočtech, než o úpravách výsledků měření – J. Šimek ("Liesganigovo stupňové měření na Moravě", Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky, NČSAV Praha, 1963) a J. Vykutil ("K 200. výročí první triangulace na území ČSSR", GaKO 1968, č. 8).

   Kaple sv. Kříže u Soběšic stála na Ostré horce a byla císařem Josefem II. zrušena a zanikla. Protož to byl první trigonometrický bod  na našem území, vyhledal a odkryl Ing. Šimek její základy a tehdejší státní správa geodézie tento bod označila památníkem.

   Nakonec ještě o prvním triangulátorovi u nás, Josefu Liesganigovi. Narodil se v r. 1719 ve Štýrském Hradci, studoval ve Vídni. Potom byl profesorem rétoriky v Linci, náboženství učil v Komárně, matematiku v Košicích. Když se stal ředitelem vídeňské hvězdárny, vykonal stupňová měření na vídeňském poledníku a také na území Maďarska. Po zrušení jezuitského řádu,  jehož byl členem (1773), byl stavebním ředitelem ve Lvově. V Haliči měřil zeměpisné šířky a délky a vyhotovil mapu původně v měřítku 1 : 72 000, později ji přepracoval do měřítka 1:28 000. Zemřel ve Lvově v roce 1799.