|
Lánový rejstřík | Josefský katastr | Tereziánský katastr | Matrika pozemkového výnosu ************************************************************************ První lánová visitace (1656) Jedná se obdobu české berní ruly. Předlohou zde byly přiznávací listy vrchnostmi odevzdávané berním úřadům do února 1656. Tyto pak byly v následujících dvou letech revidovány dvěmi visitačními komisemi. Zachycena v nich jsou poddanská pole. Sepisována nebyla královská města.
Seznam komínů (1667 - 1669) Nedostatky lánové visitace jako berního podkladu vedly k návrhu nahradit pozemkovou daň daní domovní. Za tím účelem byl pořízen vrchnostmi v roce 1667 tzv. seznam komínů. Na jedné polovině usedlosti osedlé, na druhé pusté, řazené dle velikosti. Po levé straně je seznam poddaných a v příslušné vodorovné rubrice je čárkou jeho usedlost zanesena. Zde se prvně uvádějí usedlosti v pořadí v jakém stály. Zajímavé je srovnání s lánskými rejstříky, jež mají jiné řazení. Uloženy jsou zvlášť pro každé panství jako součást svazku tzv. rektifikačních akt.
Základem daně zůstal poddanský pozemkový majetek. Tento byl podroben novému soupisu, a to v letech 1669 – 1679. Výsledkem této tzv. druhé lánové visitace jsou lánské rejstříky – první moravský katastr plošně zachovaný. Druhý lánový rejstřík obsahuje soupis všech poddanských usedlostí na venkově i v poddanských městech a městečkách. Majetek šlechty a královská města nebyly do soupisu zahrnuty. Venkovské obyvatelstvo se dělí na tzv. lánové a nelánové. Lánoví usedlíci jsou ti, kteří sedí na původní lánové půdě od zavedení lánové soustavy v době kolonizační. Vlastní sedláci se dělili na láníky, půlláníky, resp. čtvrtláníky. Nelánoví usedlíci byli drobní obyvatelé, kteří získali půdu, která nebyla součástí původního lánového rozdělení, buď od obce, od lánového obyvatelstva, či i šlechty. Vytvořilo se několik vrstev tohoto obyvatelstva, z nichž nejstarší byli tzv. podsedci, vedle nich drobnější zahradníci a dále domkaři, kteří k chalupě obhospodařovali pouze malý díl pole, zahrady, či byli zcela bez půdy. Terminologie a praxe obdobně jako v Čechách zaměňuje mezi těmito kategoriemi zcela běžně a dokonce v rámci jedné a téže vesnice je jednou označuje za domkaře, podruhé za zahradníky. v některých případech jsou v lánových rejstřících uváděni dokonce i podruzi, a to tehdy, patřila-li jim část vinic. Rejstříky zachycují i vývoj osídlení (usedlostí) v průběhu několika desítek let. Můžeme zjistit, jak daná ves byla poničena během třicetileté války, kolik usedlostí zůstalo obydleno, kolik jich zpustlo během války a do doby konání 1. lánského rejstříku, kolik jich bylo nově osídleno a naopak vzhledem k poměrům kolik usedlostí z těch, které přečkaly tyto hrozné válečné doby, zpustly až po datu konání první lánové vizitace . Každé panství má svou knihu, v níž jsou popsány jednotlivé obce. Zajímavé je řazení usedlostí. Ty jsou rozděleny na čtyři skupiny:
A) alt gesessene (odedávna osedlé)
– bývá uveden hospodář z dob prvé visitace, Rejstříky uvádějí i příčinu zpustnutí (zemřel, sběhl, směnil za jinou poustku). Nesmíme si však představovat, že poustky byly ruiny, neschopné obývání. Slovo poustka znamená, že usedlost neměla hospodáře, dobytek, ani příslušenství, kterého bylo zapotřebí k provozování zemědělské činnosti. Rozlišují se dále svobodné rychty a dvory, mlýny, kovárny, vinice aj. Pro každou usedlost se uvádělo jméno hospodáře a pokud bylo v roce 1657 jiné, tak i jméno původního držitele. Pole se dělila na tři třídy. Do I. třídy patřila pole, kde se dařilo pšenici a žitu, v II. třídě byly polnosti, kde rostlo jen horší žito, ve třetí třídě se dařilo jen špatnému žitu a převážně se vyséval oves. Míra, měřice výsevku, měla v I. a II třídě měřit 600 sáhů, ve III třídě, protože oves se seje řidčeji, 700 sáhů. Měřice se přepočítávaly na berní lány tak, že v I třídě se počítalo na lán 100 měřic (asi 21,5 ha), ve II třídě 125 měřic (26,7 ha) a ve III. třídě 150 měřic (37,1 ha). v rejstříku se dozvíme počet polností a jejich výměru podle těchto tří bonit v měřicích výsevku (a jejich dílčích jednotkách – achtlích) Podobně byly rozděleny vinohrady: zatímco v I třídě jsou vinohrady na dobré půdě, jsou řádně zaopatřeny a nejsou vystaveny mrazům , ve III třídě jsou v nízké poloze, s nebezpečím omrznutí a nesoucí malé hrozny. Měřice ve všech třech třídách odpovídala 600 sáhům a na berní lán se uvádělo 80 (I tř.), 100 (II. tř) a 120 měřic (III tř.). Řemeslníků bylo 15 na jeden berní lán, židů 18. Berní jednotkou je zde lán, na nějž jsou pole, vinohrady, ale i šenkovní domy, řemesla aj. převáděny. Přepočet se řídí výnosností, tj. lán je jiný na každém panství. Počet lánů panství udával pak velikost berního podílu. Pokud se dochovaly elaboráty z Prvé lánové vizitace, či Soupisu komínů, jsou přiloženy dle panství k těmto elaborátům Lánového (či lánského) rejstříku.
Nemá za sebou tak dlouhý vývoj jako v Čechách. Teprve v roce 1748 byla ustanovena hlavní rektifikační komise. Ta do roku 1749 vypracovala směrnice a zásady ocenění a zdanění pozemků.
Unterhänige Fassions Tabellaz V roce 1749 je vyhotovována poddanská přiznávací tabulka (Unterhänige Fassions Tabellaz). Přiznání poddaných s udáním jejich polí bylo sepsáno vrchnostmi. Užito bylo pro označení usedlostí tzv. držebnostní číslo (odlišné od popisného). Uváděny jsou hospodáři z dob druhé lánové visitace. Tady je ale třeba dávat pozor, jelikož tito nemuseli být přiřazeni ke správné usedlosti. Např. k držebnostnímu číslu 1 mohl být pro pohodlnost úředníka přiřazen držitel největší usedlosti z prvé skupiny lánského rejstříku a tak dále, bez ohledu na skutečný stav. Tabulky jsou uloženy jako součást tzv. Rektifikačních akt.
Wirkliche Befundts Tabelle Nebo-li Nálezová tabulka. Byla vytvořena komisaři po revizi zápisů předešlého přiznání s údaji urbářů, pozemkových, stížností poddaných a místních šetření. Uváděny jsou údaje rozhodující pro výměr berní hodnoty. Uloženy jsou rovněž jako součást tzv. Rektifikačních akt.
Individual Extract pro Catastro Nebo-li Individuální katastrální extrakt. Je definitivním vyřízením předešlých dvou přípravných elaborátů - vlastním Tereziánským katastrem. Opět je užito držebnostních čísel. Všechny ověřené výnosy jsou převáděny na berní lány. Práce byly tímto dokončeny a nový katastr mohl vstoupit v platnost k roku 1760.
Současně vznikal z vrchnostenských přiznání (Dominikálních fassí) z roku 1750 Dominikální katastr, z něhož komise bez revizí sestavila daňové výpočty. Oba katastry platily až do roku 1820, s výjimkou krátkodobé éry katastru josefského.
O něm platí totéž, co v Čechách Jediným rozdílem je, že každá obec má vypracovány elaboráty dva, přičemž druhý elaborát obsahuje seznam držitelů usedlostí s uvedenými pozemky k ní patřící. Rovněž jako v knize prvé jsou zde uvedeny všechny pozemky katastrálního území. To znamená, že jako držitelé jsou uváděny i obyvatelé jiných vsí, a to ve zvláštní části. Řazeni jsou dle obce v níž žili a popisného čísla své usedlosti.
Po zrušení Josefského katastru se pozemková daň platila dle jeho výměrů a byla doplňována daní vrchnostenskou dle přiznání z roku 1750, tj. tereziánským způsobem.
Nové zdanění pozemků nastalo až v dobách přípravy Stabilního katastru. "Komise pro zřízení provizoria pozemkové daně" v letech 1819 – 1820 vypracovala elaborát "Matrika výnosu pozemkového". Ta se zachovala pro celou Moravu a platila až do roku 1851, kdy vstoupil v platnost Stabilní katastr. |