Tento text je ve formátu "pdf" ke stažení zde.

přehled prováděcích vyhlášek a návodů

************************************************************************

Vzpomínky na počátky budování pozemkového katastru v Československé republice.

Ing. František M a n d y s, ministerský rada a přednosta Ústřední správy pozemkového katastru.

    Jen několika. zasvěceným jedincům je známo, jak těžké počátky měl československý pozemkový katastr. Tyto těžkosti působila vedle nedostatků z převzatého býv. uherského pozemkového katastru zejména otázka, nemá-li pozemkový katastr pro svůj technicky význam a zvláště jeho map, být převeden do působnosti ministerstva veřejných prací.

   Poněvadž vrchní správa tohoto odvětví, která v býv. Rakousku byla soustředěna v Generálním ředitelství katastru daně pozemkové ve Vídni a v býv. Uhrách v odb. XVIII. ministerstva financí v Budapešti, zůstala po převratu, i se svými celostátními ústavy, tj. triangulační kanceláří, litografickým ústavem a ústředním archivem, mimo území Česko­slovenské republiky, bylo třeba tuto největší složku státní zeměměřické služby nově zorganizovat. Do věci zasáhlo hned po státním převratu (1918) ministerstvo veřejných prací tím, že navrhlo, aby v oboru jeho působnosti byl zřízen "Ústřední úřad pro veřejné vyměřování", ve kterém měla být soustředěna správa veškeré zeměměřické agendy, tedy i pozemkového katastru. Jako důvod pro tento návrh bylo zejména uváděno, že se tím zamezí opako­vání stejných zeměměřičských prací různými resorty a že ministerstvo veřejných prací bude mít více zájmu na správnosti pozemkového katastru, jmenovitě jeho map, než finanční správa.

    Tento návrh byl v jedné z prvých schůzí ministerské rady již přijat, avšak při dalším projednávání nebyl uzákoněn, a to vzhledem k námitkám pana ministra financí, že zřízení takového úřadu by bylo nepoměrně nákladné a že by ztrátou pozemkového katastru vznikly finanční správě velké obtíže při vyměřování daní a dávek.

    Nato přikročilo ministerstvo financí samo k organizování služby pozemkového katastru.

    Pro ústřední správu pozemkového katastru, jejíž agendu prozatím obstarávalo při ministerstvu financí oddělení pro daň pozemkovou, domovní a z majetku, bylo zřízeno koncem roku 1919 zvláštní oddělení pod vedením evidenčního ředitele Ing. Josefa Leiperta (pozdější ministerský rada, zemřel z přepracování v r. 1925). Tomuto oddělení byly přičleněny i nově zřízené ústavy, tedy Triangulační kancelář, Reprodukční ústav a Ústřední archiv pozemkového katastru. Prvý byl aktivován v r. 1919, druhý v r. 1920 a třetí pro nedostatek místností teprve v r. 1930.

    Převzatý pozemkový katastr na Slovensku a Podkarpatské Rusi a v okrese hlučínském vykazoval co do organizace, založení i jeho evidence značné místní rozdíly. Pozemkový katastr na Slovensku a Podkarpatské Rusi byl založen zhusta bez podrobných katastrálních map a o jeho udržování v souhlase se skutečností a s pozemkovými knihami bylo postaráno velmi nedostatečně. Měl tedy křiklavé nedostatky. V okrese hlučínském převzali jsme od pruské vlády pozemkový katastr sice celkem v řádném stavu, ale s mapami nevalné technicko-zeměměřické ceny.

   Mimořádná. doba popřevratová kladla na pozemkový katastr nebývalé požadavky, čímž rychle vycházely najevo všechny jeho nedostatky. Stížnosti na ubohost pozemkového katastru na Slovensku a Podkarpatské Rusi se množily a ministerstvo financí bylo důrazně žádáno o zjednání nápravy. Náprava nebyla žádána jen držiteli pozemků a autonomními svazky, nýbrž domáhaly se jí i peněžní ústavy, většina ústředních úřadů a i členové zákonodárných sborů. Těmito poslednějšími bylo poukazováno vesměs na to, že od vyhotovení správného pozemkového katastru a založení pozemkových knih je odvislý veškeren hospodářský kulturní rozvoj venkova v zemích Slovenské a Podkarpatoruské. Tak např. ministerstvo sociální péče naléhalo na uspořádání pozemkového katastru v uvedených zemích k podnětu komise pro vystěhovalectví a kolonizaci, která se usnesla na tomto doporučení: "Poněvadž dnešní stav veřejné evidence nemovitého majetku na Slovensku a Podkar­patské Rusi podporuje roztříštění pozemkové držby, zdražuje hypotekární úvěr, zdržuje zaknihování přídělů z pozemkové reformy, ochromuje i stavební ruch, spolu zaviňuje proletarizaci tamního zemědělství a tím vystěhovalectví se všemi nepříznivými sociálními a národohospodářskými důsledky těchto všech zjevů, uznává meziministerská komise pro vystěhovalectví a kolonizaci za státní nezbytnost, aby ve veřejná evidence nemovitého majetku v těchto zemích byla v době co nejkratší uve­dena do stavu v západní části státu, a žádá ministerstvo financí, aby veškerá opatření za tím účelem nutná, rázu zákonodárného, organizačního i personálního byla realizována soustavně a metodicky v nejbližších letech. Poněvadž každý odklad znamená velkou ztrátu  a škodu pro slovenské zemědělství a pro celé národní hospodářství, doporučuje komise povoliti mimořádné prostředky, aby katastrální práce na Slovensku a Podkarpatské Rusi mohly býti skončeny co nejdříve."

  Z mnoha dotazů vznesených pak v poslanecké sněmovně ve věci potřeby nápravy pozemkového katastru, byl jeden, a to poslance Dr. Pavla Blaho výstižně odůvodněn slovy: "Kdo dá Slovensku nový pozemkový katastr, kdo zreformuje středověké majetkové poměry, kdo skomasuje pozemky, připoutá k sobě Slovensko a získá si nesmrtelného jména a upevní základy naší republiky."

   K těmto potřebám jiných odvětví družila se ovšem i potřeba finanční správy, neboť neupraveností pozemkového katastru a na něm závislých veřejných (pozemkových) knih na Slovensku a Podkarpatské Rusi vznikaly nejen značné potíže při předepisování daní (pozemkové, obratové, důchodové) a dávek (převodních, dědických) souvisejících s držbou pozemků, ale též veškeré škody  státu tím, že držba nemovitostí není právně zabezpečena. Finanční správa měla však i zvláštní zájem na tom, aby nejen co nejdříve byly sjednoceny předpisy o pozemkovém katastru a ze tří různých operátů katastrálních, t.j. býv. rakouského, uherského a pruského byl vybudován operát jednolitý, který by umožňoval jednotnou techniku daňovou, ale též, aby z důvodů úspornosti práce při zakládání, reambulaci a evidenci katastru pozemkového, vykonávané v jednotlivých oblastech odchylně podle dosud tam platných norem, byly co nejdříve konány jednotně a tím vyloučeny práce, které se ukáží později nepotřebnými a tak byly zamezeny náklady na doplnění a vedení mnohých bývalých maďarských nebo pruských operátů, u nichž bylo jisto, že pro jejich méněcennost v brzku budou nahrazeny operáty novými. Nemenší zájem měla finanční správa také na tom, aby co nejdříve byla odstraněna příčina stesků na nestejnoměrné ocenění půdy v pozemkovém katastru.

   Tyto všechny okolnosti, vedle zkušeností získaných v době před i ve světové válce, vedly přirozeně k tomu, že již brzy v počátcích Československé republiky dospěly vedoucí kruhy na ministerstvu financí k přesvědčení, že je nutno odstraniti nejednotnost katastrálních operátů a nestejnolitost katastrálních hodnot, stejně jako napraviti dezolátní pozemkový katastr na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

   K provedení takové nápravy však bylo napřed třeba sjednotiti ustanovení býv. rakouských, uherských a pruských zákonů o pozemkovém katastru, což samozřejmě nešlo rázem. Byla proto zvolena cesta postupného sjednocování.

   První krok k sjednoceni byl učiněn u podřízených úřadů v organizaci katastrální měřické služby v okrese hlučínském, kde zákonem č. 321, Sb. z. a n. z r. 1920 byla. zavedena evidence pozemkového katastru po způsobu v českých zemích.

   Zákonem č. 254 Sb. z. a n. z r. 1921 byla učiněna opatření směřující k ochraně hraničních znaků (mezníků) státu, zemí nebo obcí a trigonometrických značek.

   Když pak zákonem č. 43 Sb. z. a n. z r. 1922 a k němu vydaným vládním nař. č. 131 Sb. z r. 1922, byla oddělena statní finanční správa od obecní a municipální správy na Slovensku a Podkarpatské Rusi, byly v těchto zemích úplně znova organizovány katastrální úřady a to obdobně jako v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Při tom bylo již uplatňováno soustředění celé agendy pozemkového katastru u jednoho orgánu, neboť v býv. Zalitavsku zavedené rozvržení jednotlivých úkonů různým úřadům podle odborných odvětí (měřické, vceňovací, finanční a kancelářské) se neosvědčilo. Pro personální a bytové potíže dálo se toto soustřeďování postupně, nejprve převedením agendy pozemkového katastru od obecních (obvodních) notářů ke katastrálním úřadům a dočasně v  některých okresích též k úřadům berním.

   Aby byla zvýšena technicko-zeměměřická úroveň pozemkového katastru na Slovensku a Podkarpatské Rusi aspoň na úroveň v zemích českých, bylo stanoveno vládním nařízením č. 148 Sb. z. a n. z r. 1922, že plány, které mají sloužiti za podklad pro zápis v pozemkové knize a pozemkovém katastru, smí vyhotovovati jen k tomu kvalifikované a oprávněné osoby. Nato zákonem č. 386 Sb. z. a n. z r. 1922 bylo v zemích Slovenské a Podkarpatoruské zastaveno používání zastaralé sáhové míry a nařízeno používati v pozemkovém katastru míry metrické stejně jako v ostatních zemích Československé republiky.

   Vládním nařízením č. 83 Sb. z. a n. z r. 1925, byla přenesena od finančních ředitelství agenda týkající se pozemkového katastru na katastrální úřady, jejichž názvy, obvody a sídla byly zároveň nově upraveny.

   Pro účelnou dělbu práce byla u katastrálních úřadů, jejichž působnost se vztahuje na více než jeden měřický okres, zřízena oddělení pro speciální druhy odborných prací, jako jest vedení pozemkového katastru, vceňování, nové měření nebo autentifikace výsledků měřických prací jiných orgánů, mají-li tyto výsledky býti převzaty přímo do pozemkového katastru.

   Kromě toho byla celá řada věcí, pokud to bylo přípustno z hlediska legislativního, sjednocena normativními výnosy.

   Ačkoli vedoucí činitelé na ministerstvu financí byly již řešením těchto nejnaléhavějších otázek přes míru zaměstnáni, neboť třeba uvážiti, že každá otázka vyžadovala projednání a dohodu s jinými na věci interesovanými odvětvími státní správy, což je zhusta jednání velmi svízelné, přece nepustili ze zřetele myšlenku, že nezbytným předpokladem vybudování jednotného, požadavkem nové doby vyhovujícího pozemkového katastru je sjednocení veškerých jej se týkajících předpisů. Souběžně s osnovou unifikovaného zákona o přímých daních byla připravována i osnova unifikovaného zákona o pozemkovém katastru a jeho vedení. Tato osnova byla na ministerstvu financí hotova již v r. 1924, avšak její meziministerské projednávání se několik let táhlo, hlavně následkem stále se vynořující otázky resortní příslušnosti k pozemkovému katastru. .

   Ministerstvo veřejných prací předložilo totiž v r. 1920 další osnovu zákona o organizaci zeměměřických prací, podle jejíhož konečného znění mělo býti při ministerstvu veřejných prací soustředěno vedení veškerých zeměměřických prací, tedy i pozemkového katastru. Kromě toho bylo z jiné strany navrhováno, aby pozemkový katastr byl pro svou právní důležitost spojen s pozemkovou knihou v jedinou knihu veřejnou. O pozemkový katastr jevilo zájem i ministerstvo zemědělství.

   Tato sporná otázka rozvířila, živena jsouc všeobecnými tehdy tužbami po novotách, zeměměřičskou veřejnost do té míry, že z toho vyplývající nejistota otřásala katastrální zeměměřickou službou přímo v základech. Kritický byl zejména r. 1926, kdy návrh stíhal návrh a šlo se při tom tak daleko, že bylo navrhováno i zrušení osvědčené organizace katastrálních měřických úřadů a přidělení jejich agendy i s personálem okresním úřadům.

   Bohudík zvítězil i zde názor, že lepší než překotné a drahé revoluční novoty o nedohledných účincích, je zkušenostmi opřená evoluce, kterou lze dosáhnouti nápravy bez nebezpečí otřesů.

   Třeba pro budoucnost zaznamenati, že k vytříbení názorů o této sporné otázce podstatně přispěly neupravené poměry držebnostní na Slovensku a Podkarpatské Rusi a s tím související neuspořádaný stav pozemkového katastru a pozemkových knih v těchto zemích. Zde si teprve finanční správa ujasnila, čím je pro ni dílo pozemkového katastru. Bez vlivu nezůstalo také dobrozdání československého komitétu geodetického a geofyzikálního z června 1926, který se ke sporné otázce vyjádřil takto: "Soustřediti všecky technické práce zeměměřické v jednom úřadě není ani účelno ani možno; tím by vznikl ohromný úřad, jenž by se snad organizačně nedal ani ovládnout. Skoro každé ministerstvo potřebuje pro své práce měření,  jež musí býti upraveno dle interních a speciálních požadavků.""

   Potíže v meziministerském projednávaní osnovy katastrálního zákona působila sice také odchylná ustanovení platná v jednotlivých zemích v právu občanském, v obecném zřízení, ve veřejných (pozemkových) knihách a j.,  jejichž unifikace logicky měla předcházeti. Avšak zde si nezbytná nutnost prosadila, že s vydáním unifikovaného zákona o pozemkovém katastru nečekalo se na rozuzlení v tomto směru vedených více nebo méně teoretických polemik a. katastrální zákon byl vydán pod č. 177 Sb. z. a n. z r. 1927 v takovém pružném znění, aby jeho ustanovení v naznačeném směru vyhovovala normám dosud platným, a aby nebyla odvislá také ani od příští jejich zákonné úpravy.

   Při sjednocování norem byly přejímány jen osvědčené zásady pozemkového katastru, hlavně býv. rakouského, které stoletou zkušeností se ukázaly nejlepšími a to novelizované z československého hlediska vzhledem k poznatkům z praxe tak, aby úprava přejímaných dosavadních operátů s podrobnou mapou byla pokud možno nejmenší, poněvadž každá i sebemenší jejich úprava je velmi nákladná. Při tom byla. věnována zvláštní pozornost těm oblastem, které nemají buď vůbec anebo správných katastrálních map a kde nejsou za1oženy také nové pozemkové knihy.

   Na podkladě takto sjednocených a novelizovaných základních ustanovení jsou vydávány prováděcí nařízení, vyhlášky a návody. Dosud byly vydány:

- vládní nařízení č. 205 Sb. z. a n. z r. 1928, jímž se provádí hlava I. katastrálního zákona a č. 64 Sb. z. a n. z r. 1930, kterým se provádí hlava II, III a IV katastrálního zákona,

- dále vyhlášky č. 145/1928 a 109/1932 Sb. z. a n., o tom, kdy katastrální úřady mohou vykonávati měření na žádost a náklad stran a jaké jest vybrati za toto měření poplatky, vyhláška č. 179/1928 a 189/19333 Sb. z. a n., o náhradách za úřední jednání katastrálních úřadů, vyhlášky č. 206/1928, č. 164/1929 a č. 40/1931 Sb. z. a n., o příslušnosti katastrálních měřických úřadů, vyhlášky č. 75/1929 a č. 63/1931 Sb. z. a n., o sazbách poplatků za kopie pozemkového katastru, vyhláška č. 131/1929 Sb. z. a n. kterou byly vyhlášeny platné sazby jakostních tříd,

 - Návod, jak vypočítávati katastrální výtěžek (1929), Návod pro katastrální vceňování (1930), Návod pro obnovení kata­strálních map reprodukcí (1931), Návod A pro katastrální měřické práce (1932), Návod B pro katastrální měřické práce (1933), Návod pro využití starých komasačních map na Slovensku a Podkarpatské Rusi (1933), Návod pro práce v archivech map katastrálních (1934), Návod pro nápravu pozemkového katastru v zemích Slovenské a Podkarpatoruské (1936), Návod pro vedení nesjednoceného operátu v zemích Slovenské a Podkarpatoruské (1936), Služební řád pro úřady pozemkového katastru (1936), Návod pro obnovení pozemkového katastru novým řízením (1937), Návod pro projednávání žádosti o měření na náklad stran (1938) a Návod pro vedení pozemkového katastru (1938).

   Sepsání a projednání těchto předpisů, jak je samozřejmé, vyžadovalo velké iniciativy, značného studia a mimořádného napětí sil všech zúčastněných činitelů; jsou to díla jedinečná, která si vyžádala od nás více evropských států a namnoze jim slouží za vzor.

   Podle nich vykonávají postupně výkonné katastrální úřady za spolupráce ostatních resortů státní správy a civilních zeměměřičských inženýrů vlastní sjednocení pozemkového katastru, čili je budován pozemkový katastr československý podle příkazů vědy a potřeby a požadavků doby, tj. tak, aby dílo to vyhovovalo svému mnohostrannému, katastrálním zákonem stanovenému účelu.

   Jde o obrovskou práci, rozvrženou pokud jde o nápravu dezolátního pozemkového katastru na Slovensku a Podkarpatské Rusi na 20 let a pokud jde o sjednocení převzatých operátů s podrobnou mapou na 12 let, která bude-li mět býti úspěšně skončena ve stanovené lhůtě do r. 1950, vyžádá si, kromě odstranění některých ještě rychlejšímu postupu v cestu se stavících překážek, krajní obětavosti veškerého zúčastněného personálu a zejména zeměměřičských inženýrů, neboť ti budou nuceni při pol­ních pracích bojovati nejen s neporozuměním obyvatelstva, nevyhovujícím ubytováním a stravováním, ale i nepřízní přírody.

   Věřím, že českoslovenští zeměměřičští inženýři zhostí se čestně - za vydatného přispění pomocně-technického a kancelářského personálu - tohoto jim historií uloženého úkolu, neboť katastrální a pozemnoknižní zařízení jsou naším národním výtvorem.

nahoru