Celkem 559 normálních rovnic řešil J. Křovák postupnou aproximací. Rovnice rozdělil na 70 menších skupin, které se vzájemně překrývaly. Tyto vyrovnávací skupiny se řešily v každém kole aproximace samostatně. Pro tento úkol měl Křovák kolem sebe kolektiv schopných počtářů, kteří tyto aproximace řešily. V překrytech se tak získalo několik odlišných hodnot pro tytéž koreláty. Prostým aritmetickým průměrem určil nejpravděpodobnější hodnoty, které zpětně dosadil do rovnic oprav a vypočítaly se opravy směrů. Z takto opravených směrů se vypočítaly nové uzávěry podmínkových rovnic a pokračovalo další kolo aproximace. Tento postup se opakoval tak dlouho, až se uzávěry podmínkových rovnic prakticky anulovaly - celkem se jednalo o 92 kol, bez využití výpočetní techniky! Celé vyrovnání trvalo asi 1 rok.

   Řešení normálních rovnic však neprobíhalo zcela mechanicky, poněvadž Křovák sledoval konvergenci uzávěrů jednotlivých podmínkových rovnic a zjednodušoval výpočetní postup tak, že u některých pracovních skupin (ve středu sítě) začínal u 40. nebo dokonce 70. kola aproximace, v jiných skupinách zase vynechal 20 nebo 30 kol uprostřed, u posledních vyrovnávacích skupin již po 70. opakováních. Tato zjednodušení, která velmi urychlila celé řešení, se neděla podle žádného pravidla, ale opírala se o neobyčejnou počtářskou intuici a bohaté zkušenosti Josefa Křováka.

   Měření na jihozápadním Slovensku skončilo na podzim roku 1926 (31 bodů, 59 trojúhelníků a 87 podmínkových rovnic). Tato část byla připojena k již vyrovnané síti I. řádu pomocí Křovákovy metody spojování rovnic při neměnné poloze styčných bodů (těch bylo 11).

   Jak již bylo zmíněno, definitivní vyrovnání sítě bylo skončeno v roce 1927. Střední chyba měřeného směru byla pro síť bez části jihozápadního Slovenska charakterizována hodnotou ±0,81²(v úhlu 1,14²). Pro část JZ Slovenska ±0,88². Pro celou síť bylo dosaženo aposteriorní hodnoty ±0,82².